Svědčí o tom celá řada 68 let starých pomníčků a hrobů. U Boudova rybníka na kraji silnice z České Bělé do Macourova stojí kamenná deska se jmény tří mužů. Co se na mostku, který překlenuje příkop do polí, 10. května 1945 odehrálo, Deníku vysvětlila kronikářka České Bělé Veronika Dobišová:

„Poněvadž se při ústupu Hitlerovy armády objevily stopy po rabování a prvními kořistníky byli němečtí uprchlíci, naši občané postavili hlídky. Ráno 10. května byla radostná zpráva o osvobození Prahy zkalena krutou zvěstí, že při hlídkové pochůzce ustupující Němci nad Svobodovým (Boudovým) mlýnem úkladně zastřelili tři českobělské muže – štábního strážmistra Petra Smahu, truhlářského dělníka Antonína Hirše, těžce zraněn byl spolumajitel tírny na len Miloslav Absolon a po převozu do brodské nemocnice odpoledne skonal také."
V České Bělé se znásobila předchozí tragédie. Lidé, kteří zde byli zastřeleni 5. května, byli zrovna 10. května pochovávaní a v den hromadného pohřbu přibyly ještě tři další oběti.

Hrozily výbuchy a požáry

„Bělá byla svědkem dramatického dění a ocitla se ve značném nebezpečí. Z Bílku prchající Němci na bělském náměstí nechali auta, z barelů vytékaly pohonné hmoty, hrozily výbuchy a požáry. Nepřetržitý byl ústup německých vojsk od Jitkova, Macourova i Cibotína směrem na Havlíčkův Brod, Kojetín a Chotěboř. Chvílemi byla tak hustá zácpa, že se kolony pod již bílými prapory nemohly ani hnout. Od Přibyslavi večer přijeli Rusové a vojáky wehrmachtu brali do zajetí. Bylo až neuvěřitelné, jaký strach Němci z Rusů měli. V noci našim městysem procházely oddíly maršála Malinovského. Němci u nás zanechali čtyři mrtvé. Byl konec jedinečného dramatu. Svědkům z paměti nevymizí, jak již zajatí hitlerovci strnulými pohledy, jako uhranutí, hleděli na československé prapory," vzpomíná Dobišová.
Ještě více obětí konec války přinesl ve Slavětíně. Ve vesničce s necelou stovkou obyvatel 6. května 1945 Němci bez soudu popravili dvanáct lidí, třináctá oběť bestiálního vraždění byla ze sousední Oudoleně.

Vraždě neunikl ani třináctiletý kluk

„Několik mužů z naší vesnice stavělo barikádu na silnici Oudoleň – Ždírec nad Doubravou. Trest přišel hrůzný. Fašisté ve Slavětíně zastřelili každého, koho viděli. I ženu, která vyšla na zápraží podívat se, co se děje. I staré muže a mladé chlapce, kteří se stavbou barikády neměli nic společného. Je to tady pořád živé, i po 68 letech se o tom mluví", řekly na obecní návsi dvě starší ženy, představit se z důvodu piety odmítly.

Všech třináct obětí masakru ve Slavětíně je pohřbeno vedle sebe u zdi hřbitova v Havlíčkově Borové. Pochováni tam jsou: Vendelín Ivančák, Alois Dudáček, Karel Janáček, Marie Smejkalová, Václav Kolouch, Antonín Šorf, Josef Matoušek, Josef Nikl, Rudolf Novotný, Václav Servít, Karel Prostřední, František Horák a jeho syn Josef, ten měl pouhých 13 let!

Jen několik hodin míru si užil hostinský z Kojetína. Němci ho umučili již v osvobozené obci 6. května 1945. Pamětní deska výčepního Antonína Doležala je na návsi.

Ivo Havlík