Cílem bylo Vorlovské polesí (nyní Orlovské lesy) mezi hradem Lipnicí a Humpolcem, kde byl správcem tchán Antonína Benjamina Svojsíka, profesora tělocviku na žižkovské reálce a zakladatele českého skautingu.

Po založení prvního oddílu na Žižkově v roce 1911 se Svojsík rozhodl vyzkoušet pobyt v přírodě. O prázdninách 1912 tedy vyrazil se skupinou třinácti chlapců na Vysočinu. Skupina šla celou cestu pěšky a vybavení, mimo jiné stany zapůjčené od armády, vezla na dvoukoláku. Na místo dorazila pátý den pochodu. Tábor si junáci postavili na nyní již neznámém místě, pravděpodobně poblíž silnice z Kejžlice do Bratroňova, kde dnes stojí pomníček básníka Jiřího Wolkera, který zde byl na skautských táborech v letech 1916 a 1917.

Přes nepřízeň počasí a řadu potíží vzniklých nezkušeností Svojsík i chlapci, kteří se naučili řadu dovedností pro život v přírodě, první tábor hodnotili kladně a v následujících letech jej ve stejných místech opakovali. Svojsík zážitky z tábora, z kterého se účastníci vrátili vlakem, následně shrnul v knize Den v táboře junáků.

(edi, čtk)