První PIN, tedy bezpečnostní kód pro přihlášení, přišel asi po dvaceti minutách, ale už byl nefunkční. Druhý nedorazil vůbec. Proto paní Zářecká zahájila registraci znovu, tentokrát s telefonním číslem svého manžela. Po dalších dvaceti minutách bezpečnostní kód konečně v pořádku obdržela a mohla přistoupit k dalšímu kroku.

„V registračním formuláři byly ne úplně přesné formulace. Třeba u čísla pojištěnce nebylo zcela jasné, že jde o rodné číslo. Na kartičce pojištěnce to měla být šestá kolonka, ale tam jich je jen pět,“ dodává. Vyplnila formulář a čekala dalších dvacet minut na druhý PIN, který jí měl umožnit postup k dalšímu bodu.

Sto kilometrů daleko

Na rozdíl od mnoha ostatních měla štěstí, protože se dostala na výběr místa a času rezervace. Jenže tam nastal další problém. Seznam očkovacích míst z registračního formuláře se neshodoval se seznamem rezervačním. „Byla tam jiná místa a bylo jich méně. Rodiče jsou z Vysočiny, z Havlíčskobrodska, ale nejbližší volné místo bylo sto kilometrů daleko. Zajímalo by mě, jak se tam mají ti senioři dostat,“ říká. Přenesla se přes to a snažila se tatínka zaregistrovat do Chrudimi. Ale systém „spadl“ a dál se nehnul. Rozhodla se proto pro jiné, vzdálenější místo – Hradec Králové. Opět se to zopakovalo.

Nakonec se jí objevila možnost vybrat si den a čas v Jičíně. Když klikla na potvrzení času, opět systém „spadl“. Pokoušela se stránku bezvýsledně načítat: „Po čtvrthodině se objevila informace, že jsou všechny termíny plné a ať to zkusíme v následujících dnech.“ A rozuzlení? V mailu nakonec objevila zprávu, že se jí tatínka povedlo rezervovat v Jičíně. Nadšená však kdovíjak není, protože je podle ní pro nejstarší seniory systém příliš složitý a oni se tak budou s registrací spíše trápit.