Ta se, zřejmě pro zachování svého kouzla a jisté tajuplnosti, poměrně dobře skrývá v tamních hustých lesích.

Nicméně bez problému se k Ronovci dá dostat z nedaleké obce Rozsochatec, a to po žluté turistické značce. Tu turisté najdou snadno a brzy v blízkosti místní železniční zastávky. A ti, kteří nemají v lásce několikakilometrové pochody, zejména pak v tomto horku, mohou své auto zanechat u železničního přejezdu mezi Horní Krupou a Kojetínem. Cesta, kterou nemohou minout, je k Ronovci zcela bezpečně dovede.

Připomeňme, že někdejší hrad si své vzpomínky uchovává již po osm dlouhých století.

Zakladatelem hradu byl bohatý český pán Smil z Lichtenburka a rod Lichtenburků vlastnil hrad ještě další necelá tři století. Za své vzal hrad až po svém zpustnutí v osmnáctém a devatenáctém století. Tehdy ho velmi vášnivě navštěvovali různí hledači pokladů. A ti se také na jeho podobě podepsali a podstatným způsobem Ronovec poničili.

I když z hradeb a hradních paláců mnoho nezbylo, místo si stále zachovává zajímavou atmosféru. Nezkrotná okolní příroda vyvolává dojem, že ještě existuje místo, kde se čas na chvíli umí zastavit.

Za povšimnutí také stojí pamětní deska věnována Josefu Čapkovi, kterou u Ronovce najdete. Není bez zajímavosti, že se právě Josef Čapek zasloužil o vznik muzea v Dolní Krupé. Stalo se tak krátce po- té, co nedaleko zříceniny nalezl zlomek nádoby z třináctého století.
K mnoha hradům se vážou pověsti o bílé paní, černém muži či zakopaných pokladech. Ani Ronovec není výjimkou. Patří k němu pověst o pokladu.

Říká se, že čas od času byla na hradě viděna krásně zdobená rakev. V ní leželo tělo v generálské uniformě, které u sebe mělo dlouhý kord. Vedle rakve se současně zjevovala i truhlice plná zlata, stříbra a drahých kamenů.

Jednou se rakev i poklad objevily, když poblíž odpočívala žena z nedaleké vsi. Ta ale jako smyslů zbavená generála probodla jeho kordem a od té doby rakev i s pokladem zmizely nadobro. Ale nikde prý není psáno, že se zase neobjeví.

Takže, až budete na Ronovci, mějte oči otevřené! Kdo ví, třeba se právě vy stanete svědkem toho zázraku.

(rka)