Jak vnímáte výpověď?
Cítím se jako oběť. Podle mne šlo o nepochopení a můj pohled na věc vůbec nebyl brán v potaz. Ředitel mi řekl, že vůbec není důležité, co jsem řekl a jak, ale jak to celé vnímají studenti. Jde o subjektivní posouzení něčeho. Chápu ale, že je to celé trapné a pro školu je zátěž takové věci řešit, proto jsem souhlasil s rozvázáním pracovního poměru dohodou.

Co problematického jste měl studentkám říct?

Například jsem řekl studentce, jestli jí v tom svetru není teplo. Okamžitě to bylo chápáno tak, že jsem po ní chtěl, aby si svetr svlíkla. Rodiče mi na třídní schůzce, kde se to řešilo, řekli, že mi může být jedno, co má na sobě. Hned v tom byl dvojsmysl, aniž bych to tak myslel. Nikdy jsem to tak nevnímal.

Šlo jen o ten svetr?

Ne, prý jsem na studentky upřeně hleděl, vzdychal a mlaskal. Je to absurdní. Když jsme se třeba bavili o sociálních sítích, řekl jsem, když se u něčeho zastavíte, třeba u obrázků kočiček, tak se jim budou zobrazovat kočičky. I toto byl problém, který někdo chápal dvojsmyslně. Byla to bezvýchodná situace.