Odjedou si sami, popřípadě v dobré partičce, pouze ty svoje vybrané kilometry a při tom poznávají nové lidi, popřípadě, jedou-li v „balíku", zažívají i tu zvláštní atmosféru, kterou umí vykouzlit právě jen společné šlapání do pedálů, funění do kopců a svist směrem dolů. To ale není zdaleka všechno. Přestože projíždějí místy, která vesměs dobře znají, mají šanci pohlédnout na ně i z jiného úhlu, než který jim obvykle nabízejí okénka aut nebo autobusů. I to je jistě příjemný bonus tohoto podniku. Kromě pestrobarevného pelotonu Křížem Krážem Vysočinou ale v těchto dnech potkáváte na silnicích i cyklisty další. Ti šlachovití a trénovaní skoro profíci jezdívají v bezvadných dresech a na bezvadných kolech a každým svým pohybem dávají najevo, že jim cyklistika přináší téměř každodenní sportovní vyžití a uspokojení.

Krajnice ale lemují i cyklisté, kteří na kolech, tak nějak cíleně, prožívají dny odpočinku a dovolených. A na ně čas od času už tak „pěkné" podívání není. Na kolech jedou jenom proto (nechci paušalizovat), protože si to prostě naplánovali. Silní v bocích, rudí v zarputilých obličejích a zalití hektolitry potu. Táta vpředu, děti uprostřed a mamka vzadu, však ten vzorec dobře znáte. Přiznám se, že při pohledu na ně mě někdy jímá hrůza (a to už vůbec nemluvím o jezdcích, kteří se před výšlapem posilní nějakým tím drinkem), představím-li si, v co všechno zlého se jim tato vyvzdorovaná cyklistika může proměnit. Ale nemalujme čerta na zeď… Tak šťastné a hlavně rozumné kilometry v sedlech, přátelé!