Bylo to rok po skončení první světové války. V kalendáři se psalo datum 20. duben 1919. V místnostech hostince okresního domu v Ledči se konala první ustavující schůze rybářského spolku.

Zúčastnilo se jí přes 60 lidí a 42 z nich se okamžitě přihlásilo za řádné členy spolku. V současnosti se řady členů rybářského spolku počítají na stovky. Jsou na vodě nejen jako lovci, ale i dobří hospodáři. Vysazují nové ryby, pečují o svůj majetek a dospělí si vychovávají svoje nástupce. I ten název spolku je trochu delší. Místní organizace Českého rybářského svazu Ledeč nad Sázavou.

„První sportovní rybáři, zvaní udičkáři, nebyli na počátku své činnosti nijak organizováni. Oblíbili si lov na udici pro jeho vzrušující boj a přímý kontakt s rybou, a stali se tak v našem městě prvními propagátory sportovního lovu ryb,“ pohlédl do historie rybářského spolku jednatel Jan Rajdl.

Vznik organizace sportovních rybářů se jeví podle Rajdla z dnešního pohledu poněkud kuriózní. Byla to složitá cesta plná překážek, nepochopení i lidské nepřejícnosti.

Předsedou spolku byl zvolen Konstantin Rössel, okresní lékař v Ledči. Zápisné spolek stanovil na deset korun a příspěvky vybíral ve výši jedné koruny měsíčně, ovšem i ta koruna měla tehdy jiný zvuk. Předseda spolku se ukázal jako grand, když spolku přenechal svůj rybolov na Stvořidlech, další loviště na Sázavce a Želivce přenechal spolku zdarma ředitel velkostatku.

Historie rybářského spolku v Ledči je tak bohatá, že o něm vznikla kniha, která mapuje celých sto let od vzniku spolku. „Vyšla bohužel s ročním zpožděním. Vydala ji Místní organizace Českého rybářského svazu ve spolupráci s městem, autorem je Pavel Pešek,“ upřesnil Rajdl.