„Nejstarší z keřkovských odrůd jsou Keřkovské rohlíčky, registrované vlastně dvakrát. Nejdříve roku 1940 jako keřkovská odrůda, po restrikci v 90. letech byla odrůda znovu registrována pod hlavičkou Výzkumného ústavu bramborářského Havlíčkův Brod. Dále je to odrůda Karin, také již dost letitá, ale stále kvalitní, registrovaná již roku 1980,“ informuje o historii nejslavnějších odrůd brambor, které z Keřkova vyšly, inženýr Zdeněk Gall. Keřkovské rozhlíčky jsou zkrátka mezi pěstiteli brambor stejným pojmem, jako značka Škoda pro automobilisty.

Celkově bylo na stanici cestou výběrového šlechtění vyšlechtěno 17 odrůd. Cestou kombinačního šlechtění bylo od roku 1927 až do roku 2011 vyšlechtěno 63 odrůd.

Ostatní stávající odrůdy jsou na rozdíl od Keřkovských rohlíčků mladší, byly registrovány již za existence České republiky po r. 2000. Od nejranějších jsou to Liliana, Cidlina, Lada nebo Radana. Kromě těchto vlastních odrůd Sativa množí podle Galla i další konzumní odrůdy, například Antonii a Malvínu, ale také odrůdy brambor, které jsou určené na zpracování do škrobáren.

Další nové a kvalitní odrůdy brambor

„Nemůžeme pominout skutečnost, že se stále pracuje na přípravě nových odrůd. Ve státních pokusech jsou ve 2. roce zkoušek dva kříženci, kteří by na jaře příštího roku mohli být registrováni jako nové odrůdy. V 1. roce zkoušek jsou pak 2 další kříženci. A ve staničních pokusech jsou připravováni další kříženci k přihlášení do státních zkoušek v příštích letech. Lze předpokládat, že z některých těchto nových materiálů vzniknou nové kvalitní odrůdy, které by rozšířily nabídku keřkovských odrůd,“ zdůrazňuje Gall. Šlechtitelská stanice Keřkov byla založena v roce 1923.

Zakladatelem bylo Družstvo pěstitelů zemáků (od roku 1925 Sativa, hospodářské a výrobní družstvo pěstitelů zemáků) v Havlíčkově (tehdy Německém) Brodě, které v uvedeném roce (1923) převzalo zbytkové statky v Keřkově a Dolním Dvoře na tehdejším okrese Přibyslav od Státního pozemkového úřadu.

Š šlechtitelská stanice prošla řadou změn, dnes je akciovou společností. Zůstala ale tím s čím za 1. Republiky začínala a v čem byl podle Galla její hlavní přínos pro české zemědělství a to je šlechtění brambor. Stanice Keřkov se zaměřovala především na šlechtění brambor, ale zabývala se postupně i šlechtěním dalších plodin. V roce 1925 se zde začal šlechtit len, těsně před 2. světovou válkou žito, oves, vojtěška a za 2. světové války jetel a kukuřice. Šlechtění těchto plodin však bylo na stanici postupně zrušeno či přesunuto na jiné stanice a stanice byla specializována jen na šlechtění brambor.

Po začlenění šlechtitelské stanice Česká Bělá do stanice Keřkov bylo na této spojené šlechtitelské stanici pracováno ve šlechtění lnu, kmínu a máku, započatém v České Bělé. Český kmín z Keřkova již deset let patří mezi značky chráněné v rámci Evropské unie. Zasloužil se o to odborný šlechtitel Josef Kameník z Keřkova. Ten dokázal bruselské úředníky přesvědčit, aby součástí ochranné známky bylo také zeměpisné označení „český“.

Evropská unie totiž nerada do pojmenování výrobků nebo plodin vkládá názvy států. „Naše odrůdy jsou skutečně špičkové a já jako šlechtitel mohu potvrdit, že žádným křížením to nejde nahradit a překonat,“ řekla ke kvalitě českého kmínu jeho šlechtitelka Ludmila Kameníková. Kvůli nízkým výkupním cenám v Česku však stále klesá plocha polí osetých kmínem. Bez tohoto nejstaršího koření Evropy, které lidé znali už v době kamenné, se žádná kuchařka neobejde. Kmín zlepšuje stravitelnost jídel a je nepostradatelný ve farmakologii.