Letos v září už to bude 10 let, co se každé druhé úterý v měsíci sejdeme v zasedací místnosti OÚ u kávy a čaje. Moc nás to těší, ale také i zavazuje. V průměru se schází 30 seniorů – Nezmarů (tak jsme se totiž nazvali).

V našem klubu je vše založeno na dobrovolnosti. Nic se nenařizuje, ani nezakazuje. Zakázali jsme si jenom drby a diskuse o politice a nemocech. Zatím to funguje. Při setkáních si zpíváme naši Nezmarskou hymnu, pak máme připravený krátký program zaměřený buď na historii, kulturu, zdraví anebo na různá témata, co přináší život.

Ke kávě a čaji se podávají koláče, buchty nebo zákusky. Připravují se vždy dobrovolně 2 – 3 seniorky a ještě se nestalo, že bychom byli bez chutného občerstvení. A u této svačinky se dobře povídá, a tak odpoledne uteče jako voda.

Při našem minulém setkání jsme si vyprávěli o začátcích povinné školní docházky a také o naší škole v obci. Začali jsme od císařovny Marie Terezie a končili až dneškem. Lučická škola byla postavena v roce 1922. Během těch 92 let prošla mnoha změnami. I letos ji čekají různé opravy a úpravy.

Místo dlouhého vyprávění, jak to v naší škole vypadá dnes, jsme se vydali do školy na exkurzi, kterou nám paní ředitelka umožnila. Přivítala nás příjemná atmosféra, čisto a teplo. Prohlédli jsme všechny učebny a žasli jsme nad velkou vybaveností, moderním prostředímh a útulností učeben. Zaujal nás nový nábytek a hlavně vynikající počítačová učebna. Moc se nám ve škole líbilo. Na příště chystáme besedu s policisty o bezpečnosti důchodců. Také máme v plánu výlet za hranici všedních dnů. Jinak plánujeme jen krátkodobé činnosti, kromě každoročního Martinského posezení s bohatou tombolou a občerstvením. Letos to bude již posezení desáté.

Máme radost, že mezi nás přicházejí noví čerství senioři, a tím náš kolektiv omládne. Málo platné – roky se zastavit nedají a 10 let je již na každém znát. Tak ať se seniorům v Lučici daří! „ A tak holky i vy, kluci, čau a ahoj za měsíc. Zase něco vymyslíme, ať nás chodí čím dál víc!" (Z naší hymny).

Marie Kruntorádová