Tento zlidovělý název patří domu, který stojí na levém břehu Sázavy u mostu, nedaleko kostela sv. Kateřiny.

Na přelomu devatenáctého a dvacátého století se ve stejných místech nacházel barokně přestavěný patrový dům s dvorem, kde svoji koželužskou dílnu provozoval František Sládek.

Roku 1920 nemovitost koupil Otto Katz a okamžitě začal budovat továrnu na výrobu uzenin s poetickým názvem Puritas. Problémem byla od roku 1855 úprava navýšeného terénu, kdy se komunikace musela téměř o tři metry přizpůsobit novému mostu a došlo k utopení původní stavby.  To je ostatně dodnes vidět na druhé straně, kde stojí známý kostel sv. Kateřiny.

Továrna nakonec neexistovala dlouho, v roce 1934 Katz pronajal prostor dílně pánů Košaře a Bohuslava, aby jej i oni později uvolnili advokátovi Františku Sobotkovi. Ten měl impozantní sen o výjimečné stavbě, která dosud v Brodě nemá obdoby.  

Sobotka evidentně neměl strach z názoru veřejnosti či radních a nebál se ani přítomnosti sousedních staveb. Bylo však třeba zajistit souhlas Státního památkového ústavu k demolici barokního domu, vyrovnat se s nivelitou a dobře navrhnout založení v málo únosném terénu.

V červenci 1938 byl udělen souhlas s demolicí za podmínky stanovené památkovým ústavem, že bude objekt zdokumentován: „..ježto se jedná o dům charakteristický pro pozdní barokní zastavění, jenž nesmí zmizeti beze stopy aspoň bez dokladů grafických a fotografických… “, píše se v tehdejším stanovisku památkářů.

Velká výzva

Samotná realizace byla svěřena místnímu staviteli Otakaru Manovi, pro kterého to byla jistě velká výzva. V Brodě sice v té době již stály dvě významné funkcionalistické stavby, které jsme již  připomínali – Husův sbor a budova banky na náměstí , ale skleněný palác měl být ještě pozoruhodnější. Konstrukčně byl navržen jako železobetonový skelet o čtyřech nadzemních a jednom podzemním podlaží. Zastavěná plocha je 386,8 metrů čtverečních, obestavěný prostor sedm tisíc metrů krychlových a výška stavby 16,5 metru.  Fasáda s dominantními horizontálními pásy oken, velkými výkladními prostory, keramickým obkladem a oblým nárožím umocňuje dojem velkorysosti a i dnes, po více než sedmdesáti letech od kolaudace, která proběhla v dubnu 1940, působí stavba úžasným dojmem.

Nadstandardní byty

Za zmínku určitě stojí i interiér. Vzdušné a prostorné byty s halou či velkou předsíní, balkony, lodžiemi nebo zimními zahradami byly napojeny na ústřední topení z centrální kotelny. K dispozici byla i prádelna, sušárna a samostatné sklepní kóje. V kontextu doby se tedy jednalo o nadstandardní byty nemající v Brodě žádnou konkurenci.  

Snad jen škoda, že kvůli válce nemohli majitel a první nájemníci stavbu dokončit a užívat ve veselejších dobách.
Peripetie stavby paláce, způsobené složitým zajišťováním stavebních kapacit v okupovaném Československu, nebyly ani později příliš kompenzovány osudem a poválečným vývojem. Velmi rychle se přiblížil rok 1948 a znárodnění…

Libor Honzárek, Jakub Janáček