Z lásky ke knihám a literatuře se vyznal i známý spisovatel, básník, v poslední době i autor aforismů František Uher, který letos v březnu oslavil již osmdesáté narozeniny.

Co pro vás znamená Měsíc čtenářů?
Měsíc čtenářů je významná záležitost a je znamenité, že přežila. Knihovny odvádějí nesmírně záslužnou práci, jakož všichni další, kteří se na něm podílejí. Škoda, že nelze pořádat Rok knihy. Kniha jako fenomén by si to zasloužila. Ale buďme střízliví, všeho moc škodí.

Můžete prozradit, co nejraději čtete?
Od raného dětství jsem byl vášnivý čtenář a četl jsem všechno, co mi přišlo do ruky. S přibývajícími roky jsem začal eliminovat. Nemusím fantastickou literaturu. Platí to i o filmech. Takové Hvězdné války a podobné taškařice považuji za ztrátu času a bezduché vymývání mozků. Z podobných příčin se od mládí vyhýbám náboženským traktátům a podobným publikacím. Jinak stále čtu skoro všechno, stran žánrů, ale s přibývajícími roky ledacos vypouštím s nezřetelným, ale vytrvalým pocitem, že času je poskromnu. Jsou však autoři, po nichž sahám s očekáváním. Přátelé, známí, mladí autoři z regionu.

Jaká kniha leží zrovna rozečtená na všem nočním stolku?
Právě mám připravený román znamenitého Islanďana Arnaldura Indridasona Noc nad Rejkjavíkem.

Kromě tištěných knih se v poslední době objevuje boom takzvaných elektronických knih. Kdybyste si měl jako čtenář vybrat, dal byste přednost klasické knize nebo té elektronické?
Kniha je kniha, musí vonět papírem. Existenci a některé výhody elektronických knih respektuji, přesto jsem přesvědčený, že většina „elektronických čtenářů" dospěje ke klasice. Pravidelně sleduji pouze obsahově kvalitní elektronický literární časopis Divoké víno, který připravuje zasloužilý zakladatel babyboxů Ludvík Hes. Jinak čtu celkem nerad delší cizí texty i na počítači, uniká mi ledacos, co později na papíru nacházím.

Nicméně pro mladší čtenáře jsou elektronické knihy fenomén…
Jde patrně tak trochu o generační problém, mladí to určitě vnímají odlišně. Upřímně jim ovšem přeji, aby časem našli blízký vztah ke klasické podobě knih. Občas se na nich usazuje prach, ale stále zůstávají na očích. Platí o nich to, co někdo tvrdí o psech. Jsou nejlepší přátelé. Na rozdíl od psů nikdy nekoušou, ale pokoušejí – znovu je otevřít.

Jak úspěšný byl pro vás coby autora loňský rok?
Poslední roky pro mne byly poměrně plodné, vyšlo to, co se nastřádalo. Minulý rok čtyři knihy. Dva romány, sbírka poezie a soubor aforismů.

S ohledem na vaše významné životní jubileum, jaké svoje dílo z poslední doby byste jako autor označil za nejlepší?
Je obtížné označit knihy, kterých si nejvíce vážím, autorský vztah k vlastním knihám je podobný rodičovskému vztahu k dětem, ale budiž, zkusím to. Blízké jsou mi tři tituly, které se poněkud odchylují od toho, co píši. Jde o knihu povídek Na této straně pekla a básnické sbírky Okolí a Unavené údolí. Zatímco titul Na této straně pekla byl jakýmsi ojedinělým úletem, na Unavené údolí navazuji formou i obsahem.

Kdy se těchto sbírek čtenáři dočkají?
Zůstává zatím ve hvězdách, kdy a zda vůbec se ty sbírky někdy dostanou ke čtenářům. Stejně jako několik románů a souborů povídek, které zatím čekají v nakladatelstvích. Naše vzájemné vztahy jsou velice korektní, takže: snad! Tady vzpomeňme toho, co bychom měli vyznávat i v každodenním životě: Naděje umírá poslední.

Kdo je František Uher?

Narodil se 1. 3. 1936 v Havlíčkově Brodě, kde dodnes žije. Gymnázium vystudoval v Ledči nad Sázavou a Pedagogický institut v Brně. Ve své učitelské praxi se věnoval především postiženým dětem na zvláštní škole a na škole při psychiatrické léčebně ve svém rodišti.

Počet jeho publikací je neuvěřitelný. Vydal jedenačtyřicet knih, v novinách a časopisech publikoval přes tisíc povídek a fejetonů, přibližně stejný počet básní a veršů pro děti a přes tři tisíce aforismů. Je členem ústřední Obce spisovatelů v Praze, Unie českých spisovatelů a AIEP.

Též obětavě pracuje ve výboru Východočeského střediska Obce spisovatelů.

Za svou dlouholetou a velice plodnou literární činnost získal řadu ocenění. Dvakrát Cenu Havrana za nejlepší detektivní povídku roku, udělovanou Mezinárodní organizací autorů detektivní literatury (AIEP), Cenu Eduarda Fikera, román Dlouhá nepřítomnost byl poctěn první cenou v literární soutěži O poklad byzantského kupce atd.