Hlavním cílem projektu, který zaštiťuje kraj, je mezigenerační propojování, dialog dětí a seniorů a důraz je kladen i na vztahy. Senioři chodí opakovaně do stejné třídy, kde se věnují různým činnostem, takže si je děti pamatují, oslovují je jménem a berou je jako „své“ babičky a dědečky.

Výběr školky, aktivit i frekvence návštěv záleží na samotných seniorech. S jednotlivými učitelkami se tak domluví, jak často budou za dětmi docházet i co budou dělat. „Například k nám babičky chodí jednou až dvakrát měsíčně, protože jsou hodně vytížené a víckrát to bohužel nestíhají,“ popsala svou zkušenost ředitelka MŠ Žďár nad Sázavou Iveta Klusáková.

Novou ovocnou alej v Odoleni sázeli obyvatelé obce společně.
Oudoleňská alej se v anketě Alej roku 2019 stala vítězem Kraje Vysočina

„V loňském roce jsme tento projekt kromě Žďáru nad Sázavou rozjeli také v Jihlavě. Letos se připojí i Havlíčkův Brod, Pelhřimov a Třebíč, takže budeme mít pokryta všechna okresní města. S oslovováním seniorů nám pomáhají jednotlivé Senior Pointy,“ uvedla Stanislava Holbová z odboru sociálních věcí Krajského úřadu Kraje Vysočina.

Radost pro všechny

Setkávání seniorů s dětmi prý přináší radost všem stranám. „Nadšené jsou seniorky, které mají svá vnoučata daleko a nevidí je tak často. Nadšené jsou také děti z přítomnosti babiček, které za nimi dochází do tříd a věnují jim svůj čas, vlídná slova i pohlazení. A spokojené jsou i paní učitelky, které vidí přítomnost seniorů pro děti jako velmi přínosnou a podnětnou,“ přiblížil výhody projektu náměstek hejtmana pro oblast sociálních věcí Pavel Franěk.

To potvrzuje i jedna z účastnic loňského ročníku. „Moje vnoučata jsou daleko, a tak jsem moc ráda, že mohu chodit navštěvovat dětičky ve školce a trávit s nimi společný čas. Jejich švitoření a smích mě doslova nabíjí energií,“ svěřila se babička Maruška.

Účast na turnaji byla rekordní.
S vánočními kily zatřásli ve Vilémovicích v tenisovém turnaji

Poprvé se do akce připojí senioři z Havlíčkova Brodu. „Máme velice aktivní seniory. Přihlásilo se nám celkem čtrnáct zájemců, z čehož jsou dva muži. Musím říct, že o chlapy byl opravdu velký zájem, protože v rodinách často chybí mužský element,“ prozradila koordinátorka bodského Senior Pointu Ilona Loužecká.

Havlíčkobrodští dědečkové jsou ale spíše raritou. Většinou totiž za dětmi chodí jen babičky. „Muže jsme bohužel v projektu zapojené neměli,“ potvrdila Klusáková. „Praví dědečkové našich dětí k nám ale chodí číst alespoň v rámci akce Celé Česko čte dětem,“ podotkla.

Senioři se tady za dětmi do školek vydají pravděpodobně na přelomu ledna a února. „Kolegyně z jednotlivých školek se s babičkami a dědečky teprve domlouvají,“ informovala ředitelka MŠ Korálky Havlíčkův Brod Štěpánka Sýkorová.

„Hlavní přínos tohoto projektu vidím především v tom, že se děti seznámí s tím, jak prožívají život dříve narození. Můžou si společně číst, vyprávět zážitky nebo třeba zahrát společenské hry. Některé děti mají ještě babičky mladé, v pracovním poměru, tak se nyní alespoň seznámí s pravými seniorkami,“ přemítala Sýkorová.

Poznávání rostlin i první pomoc

Naopak v Jihlavě a ve Žďáře navážou na už fungující spolupráci. „Byli jsme jednou z pilotních školek a s radostí pokračujeme i letos. Návštěvy seniorům se osvědčily jak u paní učitelek, tak u dětí, které byly nadšené a užívaly si je,“ zhodnotila ředitelka žďárské školky Iveta Klusáková.

Babičky si společně s dětmi četly, chodily na procházky nebo třeba vyráběly různé dekorace. „Některé babičky, které mají zahrádku, je na ni pozvaly a ukázaly ji různé rostlinky. Jedna babička jim například donesla jako dáreček myšičky ze skořápek od ořechů, které vyrobila. Jiná zase byla aktivní v červeném kříži, tak jim představila první pomoc,“ zavzpomínala Klusáková.

Ve webových stránkách města Přibyslav si mohou číst i příslušníci národa Zulu.
Web města Přibyslav mohou číst Řekové i národ Zulu

Na konci školního roku Kraji uspořádal posezení pro všechny zapojené a dostali od nich zpětnou vazbu. „Nadšené byly všechny strany. Senioři říkali, že se kolikrát cítí sami, vnoučata mají daleko a toto byla taková milá možnost. Učitelky a ředitelky pak říkaly, že si děti k babičkám vytvořily skvělý vztah, těšily si na ně a prý se vždy ptaly, kdy přijde ‚jejich‘ babička Maruška,“ vyprávěla Holbová.

Školkové babičky zůstaly se žďárskou školkou v kontaktu i po skončení projektu. „Rekonstruovali jsme budovu na Vysočanech, tak nám jedna babička vyšla vstříc a nabídla nám, že se přes prázdniny postará o všechny květiny. Děti jí pak za to šly v září zazpívat,“ dodala Klusáková.