Za druhé světové války říkali nacisté Čechům smějící se bestie, protože dovedli vtipkovat o čemkoliv za jakékoliv situace. Díky tomu mohli přežít. Češi vtipkují dál, dokonce i v době virové. Může se nám to nelíbit, ale je otázka zda to není dobře. Na jaře v době první vlny korony bylo optimistickým heslem dne společně to zvládneme. Bohužel to heslo se vytratilo a nahradily ho hororové vize. Nelze se divit, že předsedovi České lékařské komory Milanu Kubkovi tuhnou rysy, když v médiích zdůrazňuje, že koronavirus je opravdu vážné téma.

Ale diskutovat o něm je třeba odborně, seriozně a eticky, protože pacient nemá jen tělo, ale i duši. Marná snaha, marné volání. Z korony se stalo politikum s nímž se partaje napříč spektrem tlučou přes hlavy a sbírají laciné body. Na koroně si plní kasičky a sebevědomí různí šarlatáni vydávající se za vědce, konspirační teroristé a milovníci laciných senzací. Jenže staré české přísloví praví, že zvyknout lze i na šibenici. Takže je otázkou času, kdy si národ zvykne na každodenní horory a nebude si jich všímat.

Část obyvatel se naštve a přestane dbát na cokoliv a to je špatně. Hororové scénáře navíc mají podle psychologů devastující účinek na lidi staré, opuštěné, depresivní, na lidi duševně nemocné. Některým možná každodenní porce hororů a laciných senzací podle lékařů pomůže do hrobu. Neboť, jak zdůrazňuje šéf lékařské komory, nejhorší nepřítel lidského zdraví je stres. A tak je dobře, že Češi vtipkují, až přestanou bude opravdu zle. A místo statistik nakažených virem budeme po pandemii sčítat sebevrahy a místo přeplněných nemocnic se bude referovat o přeplněných lůžkách na psychiatrii.