Jako milovnice koček jsem měla okamžitě jasno, komu se pro letošek stanu Ježíškem. S Libuší Smolovou z domova pro seniory ve Světlé nad Sázavou, která si návštěvu útulku přála, jsme se dohodly na kočičím útulku Mikeš v Havlíčkově Brodě. Domluvily jsme si návštěvu a čekaly na „den D“. A ten nastal minulý týden.

Když jsem šla paní Libušku vyzvednout do domova pro seniory, už mě čekala a měla nachystaných i pár dobrot pro čtyřnohé chlupáče. Že kočky opravdu miluje, dokazuje i její pokoj. Různých sošek či obrázků v něm má hned několik. „Jen škoda, že tady nemůžu mít i živou kočku,“ posteskne si.

V útulku nás vítá Lída Machová, jedna z dobrovolnic, které se tady o kočky starají. Odvádí nás za první skupinkou přítulných šelmiček. „Aktuálně tu máme kolem pětatřiceti kočiček, ale jejich počty se mění každý týden. Některé odchází do nových domovů, jiné nám zase naopak přivezou, takže to číslo je hodně orientační,“ oznamuje nám. Celkem útulek eviduje kolem sta koček, ale většina jich je v dočasných péčích.

„Tahle vypadá úplně jako ta moje,“ rozzáří se paní Libuše a dodává, že když ještě bydlela v Havlíčkově Brodě, starala se hned o několik koček. Jako bývalá Broďačka se hned zajímá, odkud se kočky do útulku dostaly, a vzpomíná, kde se jich potulovalo nejvíce.

U mě nejvíce zabodoval zhruba osmikilový obr, naopak seniorce padlo do oka chlupáčů hned několik. „V havlíčkobrodském domově mohou mít klienti kočky venku, u nás to nejde. Když je tady tak vidím, tak se akorát rozčílím, že si nemůžu nějakou odvézt,“ rozhořčí se a následně se dá do smíchu.

Když sleduji, jak láskyplně se Lída Machová o kočky stará, zajímá mě, jak snáší jejich odchod do nových domovů. „Já to třeba beru tak, že je dobře, že odchází. Tady jsme se o ně starali, jak nejlépe to šlo, ale domov je domov,“ říká dobrovolnice, která má sama doma jednu kočku.

Z útulku odcházíme zhruba po dvou hodinách doslova o chlup hezčí. V autě pak ještě řešíme, která kočka sklidila u paní Libušky největší úspěch. „To je těžké, ony jsou všechny stejně pěkné. A zároveň stejně škrábou, kromě zážitků si totiž vezu i škrábanec,“ odpovídá.

Do projektu Ježíškova vnoučata se Libuše Smolová prý letos zapojila poprvé. „Musím vnoučatům a vám poděkovat. Jsem spokojená na sto procent,“ neskrývá nadšení. O přihlášení prý bude uvažovat i za rok, ale své přání ještě vybrané nemá.