Mnoho z vás se nyní jistě ptá, jaký je náš nový starosta a co od něj můžeme očekávat.

Poodhalit roušku tajemství by vám mohl pomoci krátký rozhovor, který s Vlastimilem Marušákem udělala členka týmu hnutí „Otevřené město Golčův Jeníkov", Sylvie Hájková Wagnerová.

Myslím, že je načase, abyste se představil trochu více, než tomu bylo v rámci předvolební kampaně. Vaše pracovní povinnosti vás doposud odváděly dál od našeho města, proto vás ne každý dobře zná.
Narodil jsem se v čáslavské nemocnici. Jsem z Římovic a celý život vnímám, že je mi tu nejlépe.

Jaké máte vzdělání?
Vystudoval jsem Karlovu univerzitu, mám magisterský titul. Učení mě moc baví, takže se učím v podstatě celý život. Ještě teď chodím do školy. Moc se mi líbí, že teď už si mohu vybírat, co přesně, kde a u koho se chci učit. Těch oborů, které jsem studoval, je víc. Je to například teologie, psychologické poradenství, sociální pedagogika nebo pedagogika.

Vaše vzdělání bylo hodně zaměřeno na práci s lidmi. Jaká byla vaše pracovní kariéra?
Začínal jsem v humanitární nadaci ADRA, kde jsem měl na starosti školní programy a také jsem vyjel na dvě zahraniční mise. Do Bosny a do Čečny. Pak jsem zamířil do hudebního nakladatelství, při kterém jsem postupem času vybudoval velkou distribuční společnost, která zastupovala cca 300 českých i zahraničních vydavatelských značek. Silná zahraniční konkurence však přetáhla mého obchodního ředitele a s ním i seznamy dodavatelů a odběratelů, tak jsem byl nucen během několika měsíců činnost ukončit. Po povodních v r. 2002 jsem nastoupil jako vedoucí krizového týmu pro střední Čechy a řídil jsem poskytování pomoci od Prahy až po Terezín.

Po této zkušenosti jsem nastoupil na Ministerstvo pro místní rozvoj, kde jsem pracoval na pozici zástupce ředitele Odboru hospodářských služeb. Tady jsem měl na starosti správu majetku ministerstva, řešení veřejných zakázek a především řešení sporů kolem správy majetku.
Odtud jsem přešel na Ministerstvo spravedlnosti, kde jsem se podílel na hospodářské správě věznic a připravoval jsem pro vládu ČR koncepci projektů spolupráce soukromého a státního sektoru při větších stavebních záměrech (např. při stavbě věznic, dálnic apod.).

A pak?
Odtud jsem odešel do krachující neziskové organizace, která neuměla předělat svou strukturu podle nového zákona o sociálních službách. No a tady jsem zůstal zatím nejdelší dobu. Z této organizace se stal největší poskytovatel svého druhu v ČR a já jsem se toho naučil docela dost o sociálních službách, projektech ESF, financování státem, kraji a obcemi a o vyjednávání se státem i samosprávou.

Máte opravdu bohaté zkušenosti z různých oblastí. Dokážete posoudit, zda se dá porovnávat řízení firmy a řízení města? V čem může být podobné a v čem naopak rozdílné?
Na tuhle otázku neumím odpovědět s jistotou, protože jsem v pozici starosty ještě nikdy nebyl. Mohu ale srovnávat vedení obchodní společnosti, odboru na ministerstvu a neziskové organizace. Pokaždé to bylo jiné, především v důrazu na to, co má být výsledkem. Jestli zisk, funkční správa majetku nebo počet odsloužených hodin sociální služby. Pokaždé to ale bylo stejné v potřebě dobrého řízení lidí, dobré komunikace s nimi a hospodárnosti při co nejlepším výkonu. Snad zužitkuji to, že mám tak různé zkušenosti a dovedu se podívat na věc z více úhlů pohledu.

Co vás vedlo k tomu, že jste se rozhodl opustit práci v neziskové organizaci a zkusit vstoupit do komunální politiky?
Důvodů bylo víc. Tím nejpodstatnějším bylo přesvědčení, že Jeníkov potřebuje nové tváře. Nemyslím si, že to, co bylo, bylo špatně. Jen si myslím, že je potřeba do našeho veřejného života přinést nové podněty a důrazy. Třeba snahu o lepší komunikaci radnice s lidmi nebo snahu o větší zapojení lidí do veřejného života. A to zkusím přinést. Uvidíme, co se mi povede nad to.

Povězte, co rád děláte ve volném čase, jaké jsou vaše koníčky?
Otevřeně přiznávám, že jsem workholik. Jakmile se mi někde objeví skulinka volného času, hned si do ní něco nacpu. Miluji psychologii, v této době podstupuji terapeutický výcvik, takže hrozně rád vedu různé zážitkové kurzy nebo psychologické výcviky. Také mám několik klientů v terapii. Jsem závislý na hudbě, takže moc rád chodím na koncerty, hraju nebo zpívám. Rád jezdím na kole, chodím po lese, lezu po horách, povídám si s kamarády, konzumuji dobré jídlo, toho je. Mám skoro nekonečný seznam radostí, které rád absolvuji. Prostě mám radost ze života a rád ji sdílím.

Je určitě skvělé mít tak pozitivně laděného starostu. Prozradíte něco málo o své rodině?
Rodina je jedna z mých největších radostí. S manželkou Luckou jsme spolu už víc než dvacet jeden rok. Poznali jsme se romanticky na chmelové brigádě, jinak té romantiky už moc nebylo. Prošli jsme vážnými nemocemi, krizemi vztahů a řadou dalších velkých problémů. Nakonec jsme je spolu vždycky zdolali. Jsem moc rád, že ji mám vedle sebe, učíme se navzájem doplňovat a „chodit" spolu. Tohle učení mě čím dál víc baví. Máme spolu dva jedináčky – 16 letého syna a 5 letou dceru. Se synem se učíme být kamarádi, dcera mě má omotaného kolem prstu. Snad se oba na vesnici naučí zdravě pracovat, žít i vytvářet vztahy.

A jak blízcí reagovali, když se dozvěděli, že jste byl zvolen starostou?
Jak kdo. Někdo s hrdostí, někdo se smíchem, někdo s obavami. Manželka byla ráda, že snad budu víc doma, syn se stejné věci děsí a dcera se raduje, že ji budu častěji vodit do školky a vyzvedávat dřív.

Děti už v tom tedy mají jasno ? Napadá mě zeptat se, čím jste chtěl být, když jste byl sám ještě dítě?
Chtěl jsem být myslivcem. Má maminka pochází z myslivecké rodiny, i z taťkovy strany tam nějaký nimrod je a ve mně se to nějak spojilo. Miluji les, stromy, nejradši bych byl v lese pořád ?. Dodneška vzpomínám na to, jak jsem chodil někdy v osmé třídě po lese a říkal jsem si – dělat bych snad mohl cokoliv, jen ne pracovat s lidmi.

Práci s lidmi jste tak úplně nezavrhl ? Co tedy mohou občané od starosty očekávat?
Tak tohle je hodně těžká otázka. Moc nerad bych se dočkal toho, že se budu holedbat a zklamu sebe i druhé. Určitě mohu slíbit snahu, vstřícnost, otevřenost v komunikaci. Nebudu tajnůstkář, budu se zajímat o vše ve městě i obcích kolem a otevřeně řeknu, co a proč půjde a co a proč naopak zatím nebude možné. Určitě přinesu nové přístupy a nápady. Co je ale podle mě největší deviza, kterou mohu nabídnout, je fungující tým kolem hnutí „Otevřené město". Je to parta lidí, z níž každý umí něco a umí to dobře. Dohromady můžeme městu nabídnout opravdu hodně.

Ve většině obcí vyhrála v letošních komunálních volbách jedna z vládních stran. Proč myslíte, že tomu právě u nás bylo jinak? Proč občané dali větší důvěru nezávislému sdružení?
Tady můžu rovnou pokračovat v odpovědi z minulé otázky. Jsem přesvědčen, že to nebylo programem, názvem ani slavnou osobností. Myslím, že jsme získali nejvíc hlasů díky týmu, který se na naší kandidátce i mimo ni sešel. Myslím, že by bylo naprosto jedno, z jakých pozic se lidé do zastupitelstva dostanou, myslím, že by byli stejně dobří. Všichni jsou osobnostmi, které mají co nabídnout, a dohromady to je věkově, oborově, osobnostně i politicky vyvážený tým, který dokáže realizovat na naše město nebývalé věci. S minimem nákladů jsme realizovali dobrou kampaň, díky které jsme mohli mluvit s řadou obyvatel Jeníkova i okolních obcí. Takže myslím, že to celé bylo o týmu a komunikaci s občany.

Jak vidíte spolupráci s ostatními politickými stranami či uskupeními na radnici? Je reálné, aby se všichni zastupitelé spolu dohodli? Nemáme se bát, že si budou spíš házet klacky pod nohy a doplatí pak na to občané?
Ne, to, že se všichni dohodneme, asi úplně reálné není, i když bych si to moc přál. Ale realita je taková, že jsme různí a máme různé pohledy na svět a skutečnost. Proto se můžeme doplňovat a vyvažovat. Jsem ale přesvědčen, že na takhle malé radnici politiku dělat nebudeme. Budeme se bavit o problémech, hledat jejich řešení a nebude úplně podstatné, kdo má jaké „stranické kecky". Všichni tady chceme žít a všichni chceme, aby se tady líbilo i našim dětem. Takže spolupráce zcela jistě probíhat bude, a to napříč všemi uskupeními, které na radnici budou, protože všichni budeme chtít řešit, co bude třeba. Navíc s některými uskupeními jsme již spolupráci projednali a dohodli.

Máte už představu o tom, jaké budou vaše nejbližší kroky?
Ano. To vím naprosto jistě. Budu se hodně učit. Ptát se, povídat si a naslouchat. Jsem domluven se čtyřmi lidmi, kteří starosty dělali nebo dělají, a kteří slíbili, že mě budou učit. Především to je pan Popílek, který byl starostou Jeníkova, a paní Dvořáková, která byla starostkou Vilémova. Je třeba projít všechny rozpracované projekty, především projekt dostavby základní školy, seznámit se s nimi a zajistit jejich řádné dokončení.

Připomíná mi to již mnohokrát omílané Učit se, učit se … Ale jaké je vaše životní krédo?
Přiznám se, že nějaké stručné a jednoduché životní krédo nemám. Asi tím nejpodstatnějším přesvědčením v mém životě je, že tu nejsme náhodou. Člověk není náhodný shluk buněk. Naše existence tady má svůj účel. Je velmi důležité, abychom ten účel objevili a prožívali. Lze velmi dobře rozeznat lidi, kteří ve svém životě našli smysl a prožívají ho a naopak lidi, kteří jsou přesvědčeni, že jejich život smysl nemá. Snažím se být člověkem, který zná svůj účel a cíl a směřuje k němu.

Co byste vzkázal na závěr starého roku všem našim spoluobčanům?
Že se už moc těším na vzájemnou komunikaci a spolupráci.

Sylvie Hájková Wagnerová