Profesionální voják srazil v Pelhřimově na přechodu pro chodce starší paní. Ta na následky poranění zemřela. Podnikatel přehlédl v Jihlavě na přechodu důchodkyni a ani ona nepřežila. Dvě podobné nehody s tragickým koncem, ale s rozdílným trestem pro jejich viníky. Zatímco voják o řidičák nepřišel, podnikatel ano. Oba přitom potřebují oprávnění k výkonu své profese. Jak je to možné? Odpověď je nasnadě, zatímco voják měl štěstí na benevolentního soudce i žalobce, podnikatel měl smůlu. Ocitl se před soudcem, který patří k přísnějším.

Byť se každá nehoda stala v jiném soudním kraji, rozdílnost v ukládání trestů je podle místopředsedy Krajského soudu v Brně Aleše Flídra napříč soudy obrovská. Na začátku roku proto poslal všem soudcům Jihomoravského kraje včetně tří okresních na Vysočině doporučení, aby byli mnohem přísnější. „Ze všech trestů právě tento (zákaz činnosti) nejvíc chrání ostatní členy silničního provozu před nezodpovědnými a bezohlednými řidiči,“ napsal Flídr v dopise, který má Deník k dispozici.

V dopise také zmínil tři konkrétní soudce, kteří jsou v trestání silničních pirátů v těchto regionech nejpřísnější. „Přiměřené tresty zákazu činnosti dávají pouze kolegové z Jihlavy, Brna-venkova a Kroměříže,“ zmínil.

Vojákovi, který zavinil smrtelnou nehodu v Pelhřimově, přitom hrozilo až šest let vězení. Když mu soud sečetl polehčující okolnosti, vyvázl jen s ročním výchovným trestem, navíc s podmínkou na osmnáct měsíců. Zákazu řízení unikl. Soudce Jiří Zach to zdůvodnil takto: „Zákaz řízení by byl v tomto případě nadbytečný.“

Je otázkou, proč nebyl nadbytečný v případě podnikatele s podobnými polehčujícími okolnostmi. Od soudu odešel s trestem na rok a půl a tříletou podmínkou. Řídit pak nesmí tři roky. „Pokud jde o posuzování dopravních nehod a jejich následků, není možné, aby viníci, zvlášť pokud zaviní smrt jiného člověka, neodešli od soudu se zákazem řízení,“ naznačil soudce a bývalý předseda Okresního soudu v Jihlavě Vladimír Sova. Právě jeho jméno měl na mysli Aleš Flídr, když zmiňoval Jihlavu jako příklad ostatním.

Vladimír Sova se dlouhodobě věnuje právě trestným činům v dopravě. Jeho specializace sice před asi třemi lety skončila, ale vždy tvrdil, že soud nemůže za trestné činy ukládat nižší trest, než jaké dostávají viníci dopravních nehod za přestupky ve správních řízeních na úřadech.

Aleš Flídr také na soudce v dopise apeluje, aby celkově přehodnotili ukládání podmíněných trestů, a to nejen za trestné činy v dopravě, ale i u ostatních, a místo toho více využívali alternativních peněžitých trestů. „Podmíněné tresty odnětí svobody mají v podstatě nulovou prevenční hodnotu,“ vysvětlil.

Podle něj je to i špatný vzkaz ostatním, kteří páchají trestnou činnost, že se jim v podstatě nemůže nic stát. „Já toto vnímám jako snahu sjednotit judikaturu na soudech v působnosti Jihomoravského kraje. Každý případ je individuální, a tak se také k němu musí přistupovat. Ze strany pana místopředsedy to beru jako doporučení, nikoli závazné stanovisko pro soudce,“ uvedla předsedkyně jihlavského soudu Martina Chlupáčková.

Předsedkyně třebíčského soudu Ludmila Novotná podotkla, že žádný dopis od místopředsedy nedostala, proto se k tomu nemůže vyjadřovat.

Naopak předseda Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou Aleš Landsman se svým kolegou z Brna ve všem souhlasí. „Podmíněný trest není ve skutečnosti žádným trestem a má nulovou prevenční hodnotu, proto by se s ním zejména u recidivistů mělo hodně šetřit. Ukládání peněžitých trestů je v tomto smyslu vhodnější a účinnější. Ani já nevidím důvod k ukládání krátkých trestů zákazů činnosti řidičům, kteří opakovaně porušují dopravní předpisy a ohrožují život jiných,“ sdělil Landsman a dodal, že doporučení kolegy vítá a nemyslí si, že by se tím zasahovalo do nezávislosti soudního rozhodování.