Myslivost učí člověka nebýt lehkomyslný, neboť každá chyba se vám vymstí, říká Lukáš Kalenský ze Sázavky. Členem mysliveckého spolku je už osm let.

Laická veřejnost si myslivecký spolek často představuje podle slavného Menzelova filmu Slavnosti sněženek, kde se parta myslivců schází hlavně proto, aby mohla střílet po všem, co se pohne a pak to v hospodě pořádně oslavit.

„Myslivost je ale především o práci, údržbě krmelců, krmení zvěře. Já jsem si za celých osm let vystřelil z flinty jen párkrát, a to většinou do terče. Spíš než s flintou v lese potkáte myslivecký spolek na poli některého zemědělského družstva na brigádě při sběru kamení, protože na oplátku nám zemědělci přenechají krmení pro zvěř," konstatoval Kalenský.

Myslivost je koníček náročný na čas i peníze, a ne každý myslivec proto najde v rodině pochopení. Zájemce o členství v některém mysliveckém spolku musí být nejdřív adeptem a pak složit náročnou zkoušku.

Podle jeho názoru, pytláctví, se kterým se potýkají některé regiony, je na Vysočině spíš výjimkou.

„Spíš než pytláci škodí u nás zvěři hustý provoz. Silnice, železnice, neukáznění pejskaři. Chemie, kterou používají zemědělci a stále častější bioplynové stanice. Množí se černá zvěř, mizí koroptve, bažanti a zajíci. Přibývají ptačí škůdci, jako je sojka, straka nebo vrána, přesto je nesmíte hubit," zdůraznil Kalenský.

Velkou radost nedělají myslivcům ani staré předpisy a nařízení. Honitbu si musejí myslivci pronajímat a platit za ni nemalé peníze, přitom o tuto honitbu pečují a investují do její údržby. Příprava a plánování honu se musí provádět půl roku předem, ale v den „D" pak stačí, že se někde v lese těží dřevo a hon se ruší.

„Různé organizace a spolky čerpají dotace z Evropské unie, ale myslivcům nikdo nic nedá. Naštěstí u nás v Sázavce dostáváme podporu od obce," podotkl myslivec.