VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Splnil jsem si svůj nejtajnější sen, sdělil Motl

Libice nad Doubravou, Jihlava – Jakub Motl je muž, který pochází z Libice nad Doubravou na Havlíčkobrodsku.

17.9.2015
SDÍLEJ:

Jakub Motl nebyl spokojený se životem, který vedl ještě jako žena, proto se rozhodl pro radikální změnu. Ta nebyla jednoduchá, cesta za novým rodným listem byla dlouhá, ale vyplatila se. Dnes je šťastný muž. Foto: Archiv Jakuba Motla

Narodil se ale jako dívka. Příroda se u něj spletla. Jakub je transsexuál, který se s tím dokázal vypořádat. Od roku 2008 užívá hormony. V roce 2009 prošel několika operacemi a změnil si jméno a příjmení. Dokonce si dokázal najít partnerku a v roce 2010 se s ní oženil.

Jakub se vyučil jako kuchař, řemeslo však brzy opustil a od poloviny devadesátých let se věnuje železnici. Nyní pracuje jako strojvedoucí Českých drah.

Jakube, váš život musel být plný těžkých rozhodnutí. Vím, že je to těžké, ale dokážete popsat své stavy v době, kdy jste se hledal?
Ty stavy bych nikomu nepřál. Bylo to náročné na psychiku. Já se to snažil kompenzovat prací a pitím alkoholu. Neustále jsem přemýšlel, proč zrovna já jsem jiný? Proč se mi líbí ženy, ale nechci s nimi být jako žena? Co vlastně jsem? Proto jsem byl podrážděný, zlý a nervózní. Proč jsem se narodil jako holka, a ne jako kluk?

Jakým stylem jste došel ke zjištění, kdo vlastně jste a kdy vás napadlo zajímat se o změnu pohlaví?
Před několika lety, řádově asi patnácti, jsem četl v nějakém časopise o sportovci, který si změnil pohlaví z ženy na muže. To bylo mé první setkání s touto změnou. Začal jsem o tom přemýšlet a hlavně jsem to hodně probíral s kamarády. Všichni si z toho dělali srandu, a tak jsem to také neřešil. Pak jsem se nastěhoval do vlastního bytu a začal žít dva životy. Doma jsem byl kluk a venku holka. Začal jsem o tom více přemýšlet, ale nevěděl jsem, kam se obrátit. Hodně mi ovšem pomohl počítač a připojení k internetu už nastartovalo mou změnu. Začal jsem hledat a našel jsem stránky o transsexuálech. Hodně jsem si o tom přečetl, a zjistil jsem podle příběhů, že to je také můj případ.

Bylo těžké se na takovou osudovou změnu odvážit?
Rozhodnutí nebylo vůbec těžké. Nejhorší bylo to hledání. Přes internet jsem si ověřil, jestli je to možné, a hned jsem se objednal k sexuoložce Hance Fifkové. Nemohl jsem se dočkat první schůzky. Jsem transsexuál, nebo co vlastně jsem? Ptal jsem se sám sebe.

Byl ve vaší blízkosti někdo, kdo vás podporoval?
Ano, měl, jsem okolo sebe přátele a kolegy, kteří mi hodně pomáhali a podporovali mě. Rozhodnout a nalézt sám sebe ale musí člověk sám. Pak už jen mít tu oporu. Všichni se to dozvěděli až po první schůzce u sexuoložky, která mi potvrdila, že jsem transsexuál.

Nyní jste i ženatý, jak jste se seznámil s vaší ženou, a jak reagovala na zjištění, že jste byl žena?
S manželkou jsme se seznámili přes chat na internetu. Nejdřív jsme si psali jako kamarádi, takže její reakce byly dobré. Měla jen malý šok, protože se s nikým takovým nesetkala. A náš vztah vyplynul až po nějakém čase. Vzhledem k tomu, že jsme se potkali dost brzy po mém rozhodnutí a zahájení léčby, prošla se mnou vlastně celou změnu a také mi byla největší oporou.

Jak reagovali na vaši změnu rodiče?
Vzhledem k mému věku a věku mých rodičů byla jejich reakce přirozená. Mamka to nejdřív oplakala, pak o tom přemýšlela a časem dospěla k závěru, že to prostě tak je. Dnes to bere úplně normálně, dokonce si myslela, že něco zanedbala v čase, kdy se nám věnovala. Musel jsem ji ujistit, že nic nezanedbala, protože by si s tím stejně nevěděla rady. Trápili bychom se všichni. Všechno proběhlo tak, jak jsem to měl napsané v osudu.

Dokážete popsat, co jste cítil ještě jako žena k mužům?
To se těžko popisuje. Pamatuji si, že jsem si od malička hrál nejraději s kluky. Bavil mě fotbal, hokej, hrál jsem si s autíčky a vláčky, které jsem bral staršímu bráchovi. A když jsem si hrál s panenkami, tak jsem byl spíš taťka. Když jsem byl starší, zkoušel jsem i s kluky chodit, ale spíš proto, že to vyžadovala etika, ale city v tom nebyly. Bral jsem je jako kamarády. Když už to jinak nešlo, začal jsem si vymýšlet imaginární partnery. S tím jsem prakticky vydržel do doby, než jsem se našel.

Měl jste jako žena zájem o ženy?
Ano, ženy se mi líbily. Dokonce jsem byl i do některých zamilovaný. Samozřejmě tajně, jen jsem o nich snil. Představoval jsem si, jak spolu chodíme i žijeme. Jen jsem v těch představách byl muž. Bylo to součástí hledání sama sebe.

Máte i nový rodný list, dokážete popsat pocity, když jste ho přebíral?
Nový rodný list už byla taková třešnička na dortu. Protože jsem se z rodného kraje odstěhoval, poslali mi ho poštou. Paní, která mi ho vystavovala, mi ještě k tomu poslala přání krásného nového života. Ale než k tomu došlo, prošel jsem dlouhou pouť, která trvala rok a půl. První fáze trvá tři měsíce, kdy člověk prochází různými vyšetřeními, a to jak fyzickými, tak psychologickými. Pokud vše dopadne, tak jak má, začne se s hormonální léčbou a změnou jména na neutrální (pro muže i ženu). Zhruba po dvanácti až patnácti měsících se musí předstoupit před lékařskou komisi, která musí potvrdit, že je člověk opravdu transsexuál. Teprve potom jde člověk na operační zákroky a následně se posílá žádost na Ministerstvo vnitra o přidělení nového rodného čísla. Po přidělení nového rodného čísla, přichází změna jména a nový rodný list.

Jak vnímalo okolí vaši změnu a setkal jste se někdy s posměchem?
Vzhledem k tomu, že jsem neměnil a ani nechtěl měnit zaměstnání, obrnil jsem se heslem pro přežití: Já to mám v sobě srovnané, a co si myslíš ty je tvůj boj. Pracoval jsem mezi lidmi, a tak jsem se setkal s různými reakcemi. Někteří to přecházeli, někteří se o tom bavili tajně, někteří se o tom bavili přímo se mnou, což jsem měl nejraději, a někteří se posmívali, ale to byli spíš jen puberťáci a několik omezenců.

Je něco co, byste chtěl v životě zažít?
Vzhledem k tomu, že jsem si vlastně splnil svoje nejtajnější sny, asi není nic, co bych chtěl zažít. Jsem muž, mám hodnou a milující manželku, děti, i když nevlastní, a dobrou práci, která mě baví. S manželkou stále něco podnikáme, proto když chci něco zažít, tak si to prostě splním.

Máte ještě něco na srdci, co byste chtěl říci čtenářům a okolí?
Na závěr, bych chtěl říci, že nejsme něco jiného, špatného. Nejsme zrůdy, jsme obyčejní lidé, kteří se bohužel narodili v jiném těle. Nemusí se nás nikdo bát, ani se za nás stydět. A pokud to bude číst někdo, kdo si není jistý tím, kdo vlastně je, ať si o tom s někým popovídá.

Jaroslav Drahoš

Autor: Redakce

17.9.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Jaroslav Faltýnek a Andrej Babiš
46

ANO nevyhrálo na Brodsku jen v necelé desítce obcí

I sociální demokraté sledovali výsledky voleb společně.
18

Hodnocení voleb: Zklamání i naděje politiků

Lídr TOP 09 na Vysočině se obává ztráty demokracie

Vysočina - Strana TOP 09 se do poslanecké sněmovny dostala takříkajíc s odřenýma ušima.

AKTUALIZOVÁNO

ONLINE: Volby skončily. ANO vítězí i na Vysočině

Vysočina - Volby do Poslanecké sněmovny ČR skončily. Vysočina už není oranžová. Zmodrala a ovládlo ji podobně jako jiné kraje hnutí ANO.

ČSSD Vysočinu neudržela, ANO slaví vítězství

Vysočina – Vysočina už není oranžová. Zmodrala a ovládlo ji podobně jako jiné kraje hnutí ANO. Hlas hnutí ANO dalo 28,63 procent vysočinských voličů. Pro ANO jde o výrazné zlepšení oproti minulým volbám v roce 2013, kdy pro tuto stranu v kraji hlasovalo 15,89 procent voličů.

Reakce ODS: Otázka je, kam bude republika směřovat

Vysočina - S potěšení sledoval v Modrém domě v Jihlavě výsledky voleb do Poslanecké sněmovny volební štáb Občanské demokratické strany.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení