„Máme za sebou dobrou sezonu a holky to vědí. Ale vědí i to, že je toho stále ještě dost, na čem musíme zapracovat, co musíme zlepšit a vypilovat. Abychom si také po té další sezoně, na kterou se již nyní intenzivně připravujeme, mohly říct, že byla dobrá a třeba ještě o něco lepší než ta letošní," říká Gabriela Beránková. Matka dvou dcer, z nichž jedna ji k mažoretkovému sportu přivedla a druhá je teď její, jak se říká, pravá ruka a pomáhá ji s chodem souboru.

Opravdu je to tak?
Je. Natálii bylo sedm let, když začala v roce 2009 navštěvovat mažoretkový kroužek Jaroslavy Beránkové, dnes již Plíhalové, při AZ Centru v Havlíčkově Brodě a já ji tam doprovázela. Postupem času jsem tu a tam Jarce s něčím pomohla, řadu věcí okoukala, poznala, naučila se a po roce mě Jarka sama přímo oslovila, jestli bych se tréninku a vedení kroužku a souboru nechtěla věnovat naplno. Ráda jsem souhlasila, protože se mi tato disciplína opravdu líbí.

Pochopil jsem tedy správně, že druhá z vašich dcer aktivně s PINK necvičí, nepochoduje?
Ano, Sabina mi především pomáhá při práci s těmi nejmenšími dívkami v našem kroužku, dále fotografuje, natáčí videa z našich vystoupení, umisťuje je na web a stará se zkrátka o všechno, co s chodem kroužku a souboru bezprostředně souvisí. Je to prostě taková holka pro všechno. (úsměv)

Vystoupení mažoretek, to je především dokonalá souhra, rytmus, preciznost, přesnost a elegance pohybu. Bez dobré choreografie se žádný soubor neobejde. Jak jste na tom vy?
Choreografie pro jednotlivé sestavy a vystoupení nám připravuje Aneta Poláková z Ronova nad Doubravou. Věnuje se tomu dlouhodobě a velmi svědomitě. Má bohatou fantazii, řadu nápadů. Sama vymyslí a rozkreslí jednotlivé figury, detaily pohybů, stanoví přesuny a tak podobně. Vybere i vhodnou hudbu. Samozřejmě, že posléze dohlíží i na samotný nácvik. Obvykle je to tak, že v týdnu nacvičuji já a ona pak v rámci malých soustředění po sobotách. Řeknu o ní ale i to, že se s úspěchem věnuje i twirlingu. Tedy sólo mažoretkovým vystoupením.

Hovořila jste o rozkreslení figur. Můžete to přiblížit?
Jde vlastně o jednotlivé pohybové pozice mažoretky a její pohyby s mažoretkovou hůlkou. Tedy o točení třeba do tvaru osmičky nebo talíře či její vyhazování a chytání. Tomu mimochodem holky říkají zabiják (úsměv). Těch prvků je samozřejmě celá řada.

Podílí se na přípravě choreografie i dívky ze souboru?
Nepřímo ano a většinou tak, že samy hledají inspiraci na internetu, všímají si sestav, kostýmů, doplňků, líčení, hudby a tak podobně u jiných mažoretkových souborů.

Jak dlouho trvá nácvik jedné sestavy?
Obvykle to je tak, že po skončení sezony, což bývá na přelomu září a října, začínáme s nácvikem sestavy nové. A tu nacvičujeme prakticky celý podzim a zimu. Pak si střihneme před rodiči, kamarády a známými jednu dvě generálky a v březnu již začíná nová sezona a jdeme do toho na ostro. Samotný nácvik probíhá postupně po jednotlivých krocích a fázích. Jednoduše řečeno: Nacvičujeme, fixujeme a přidáváme další a další prvky až se dostaneme k závěru celé sestavy.

A stopáž?
Sestava starších dívek trvá maximálně čtyři a půl minuty a v jejím průběhu pochodují a cvičí i na osm dob, samozřejmě záleží na výběru hudby. Mladší dívky cvičí na čtyři doby a jejich sestava je pochopitelně i kratší.

Kolikrát za rok pak s tou skladbou vystupujete?
Řekla bych, že tak deset až patnáctkrát. Objíždíme především přehlídky a nepostupové soutěže tady u nás v regionu. Vystupujeme i na různých slavnostech.

Mažoretkový sport, to je především kolektivní záležitost, každá absence je jistě problém…
Bezesporu. Holky musejí být v tomto ohledu velmi disciplinované a poctivé. Omlouvá je fakt jenom nemoc či smrt (úsměv). Naštěstí si to dobře uvědomují. Vědí, že absence každé z nich vážně narušuje jak nácvik, tak samotné vystoupení těm ostatním.

Jak často a kde se scházíte?
Coby kroužek havlíčkobrodského AZ Centra nacvičujeme v tamní tělocvičně. Starší dívky se scházejí každý pátek od 15 do 17 hodin, mladší pak každý čtvrtek od 15 do 16.30 hodin.

Kolik vás aktuálně je?
Starších mažoretek, tedy správně řečeno členek souboru Pink, je čtrnáct a jsou ve věku od osmi do patnácti let. Mladších, tedy Mini Pink, je osm a tyto dívky jsou ve věku od šesti do osmi let. Mimochodem: s touto mladší kategorií jsme začaly pracovat až v letošním roce. Zareagovaly jsme tak na zvýšený zájem dětí a jejich rodičů.

Jsou to dostatečné počty?
Ideální by bylo, kdyby těch starších bylo kolem dvaceti a těch mladších tak kolem patnácti. Z toho vyplývá, že kapacitu máme ještě volnou. Kdyby se tedy některá z dívek chtěla k nám přidat, samozřejmě může. (úsměv)

Pink, Mini Pink? Toto pojmenování si dívky zvolily samy?
Ne, i s tímto nápadem přišla Aneta Poláková. Samozřejmě z něj vycházíme i při návrzích a tvorbě kostýmů, v nichž vystupujeme. Růžová na nich jasně dominuje. A co se týče názvů, měly jsme jich již několik. Pokud si dobře vzpomínám, byly jsme již Kissis, Čertice a jednu dobu také Carmen. Teď to ale vypadá, že Pink nám zůstane už natrvalo. A to je dobře.

Zmínila jste kostýmy. Na každou sezonu pořizujete nové?
Ano a pokaždé volíme i jiný střih. Pro příští sezonu jsme vsadily na kombinaci starorůžové barvy s barvou výrazně růžovou. V této souvislosti musím poděkovat i vedení havlíčkobrodského AZ Centra, které starším mažoretkám zakoupilo i bílé kozačky s černými podpatky. Holkám to bude opravdu slušet.

Šijete si kostýmy samy?
Ne. Objednáváme a nakupujeme je, stejně jako další doplňky, boty a hůlky ve firmách, které se na to specializují.

Patří mažoretkový sport mezi sporty finančně náročné?
Jak se to vezme. Rodiče musejí uhradit poplatek za kroužek, zaplatit musejí i kostýmy, doplňky a nezištně nám pomáhají i s dopravou. Musím ale říci, že rodiče našich mažoretek jsou bezvadní a opravdu nám pomáhají, kde mohou. I jim patří mé velké poděkování. I díky nim jsme taková velká a dobrá parta.

Fandí?
Samozřejmě! A když se holkám daří, přinesou i něco dobrého na oslavu.

Kde všude jste už vystupovaly?
Těch míst, soutěží a přehlídek byla a je celá řada. Tak třeba namátkou v Pacově, Telči, Pelhřimově, Havlíčkově Brodě, Chotěboři, Moravských Budějovicích, Polné, Břevnici a jinde. Jde většinou o přehlídky, které se každý rok opakují.

Největší úspěchy?
Letos asi to zlato z Polné, ale i další medailové úspěchy. Třeba ty z Moravských Budějovic či Pelhřimova.

Je místo, kam se rády vracíte, kde nejraději vystupujete?
Řekla bych, že to je Polná. Tam bývá opravdu vždycky vynikající organizace, ale i atmosféra a publikum.

Naznačila jste, že se zúčastňujete jen nepostupových soutěží a přehlídek. Neuvažujete o tom, že byste někdy vyjely na nějakou postupovou soutěž?
Zatím ne. Vyžadovalo by to podstatně časově náročnější přípravu a já mažoretky vedu při práci. Je to takový můj koníček. A nezaznamenala jsem, že by holky o to projevily nějaký výraznější zájem. Ale nechci říkat, že se to časem třeba nezmění. Zatím nám ale pojetí kroužku zcela vyhovuje.

A co chlapci? Nehlásí se k vám?
To ne a popravdě řečeno si zatím dost dobře nedovedu ani představit, že by s námi nacvičovali a vystupovali. Pokud by ale taková situace nastala, což se může stát, nechala bych to na svobodném rozhodnutí týmu.

Pokud by vystoupení mažoretek PINK chtěl někdo vidět hned teď, může se podívat někam na internet?
Ano, videa, fotky a mnoho dalších informací najde na našich stránkách mazoretky-pink-hb5.webnode.cz a také na našem facebookovém profilu.