S rodiči se po válce odstěhoval do pohraničí, a většinu svého života tak prožil v Rumburku, kde se sbíráním začal. „Nejdříve po starých rozbitých barácích, potom jsem dělal televizního technika a zapalovače jsem sháněl od lidí, kterým jsem spravoval televize. To bylo v šedesátých letech," říká sběratel o počátcích své záliby a dodává, že všechno ovšem mohlo být jinak. Nejdříve totiž sbíral hodinky, takzvané cibule, a jeho kamarád sbíral právě zapalovače. „Pak jsme si to nějak prohodili a takhle to začalo," vypráví Šnek.

Kolik zapalovačů máte ve své sbírce?
Bude to kolem patnácti tisíc kusů. Plus mínus stovky, už to ani nepočítám.

Kde takové množství zapalovačů máte uschované?
Doma na schodišti mám prosklené vitríny, kde jsou zapalovače vystavené, protože aby byly v krabicích, to by bylo to poslední, co bych chtěl. Mým celoživotním snem ale bylo koupit domek a udělat v něm muzeum zapalovačů. Teď se mi sen splnil díky Aničce Šauerové a Zdeňce Valnerové z přibyslavského muzea, díky kterým můžu svou sbírku přesunout právě tam. Vím, že je to obrovská sbírka a nechtěl bych, aby byla zapomenuta. Nejsem takový materialista, abych jenom něco vlastnil, a jsem proto rád, že se to sem umístilo. Přál bych si, aby to takhle zůstalo co nejdéle.

Takže vaše sbírka zde bude nastálo?
Mám takovou představu. Když už něco takového člověk dělá, tolik práce a starostí kolem, tak by nemělo takový efekt, kdyby tu expozice nebyla nastálo. Chci, aby i město z toho něco mělo, aby to sem přilákalo lidi. Bude to totiž největší muzeum zapalovačů v České republice, dá se říct i v Evropě, protože většinou to má každý doma jenom soukromě a vím na sto procent, že v Česku nemá nikdo větší sbírku zapalovačů než já.

Můžete přiblížit, jak bude expozice vypadat, co vše zde lidé uvidí?
Chci sem dát co největší množství zapalovačů. Byl bych rád, kdyby se sem vešlo všechno. Ale zatím to vypadá asi na osm tisíc kusů s tím, že v dalších místnostech muzea by se měly přidělat vitríny a zapalovače by byly komponovány přímo do těchto místností. To se mi líbí, protože když sem někdo přijde, tak každý se nezblázní ze zapalovače tak jako já. My sběratelé jsme magoři, což je celkem pochopitelné, ale když budou zapalovače spojené s dalšími věcmi, které byly v té době vyrobené, ať už je to armáda nebo civilní sektor, tak i pro normálního člověka, který se jde podívat na něco z historie, je ta podívaná o něčem jiném. Jsou tu třeba zasklené uniformy z první světové války a různé dobové dokumenty, a zároveň by tam mohly být vložené zapalovače.

Bude tu k vidění i něco dalšího kromě zapalovačů?
V sednici, kde jsou zapalovače, bude ještě udělaná jakoby prodejna z Rakousko-Uherska, nebo v podstatě z první republiky. Mám ceduli „Prodej tabáku" z první republiky, tady v muzeu mají „Prodej tabáku" ještě z Rakousko-Uherska. A když už sbírám zapalovače, tak také doutníky, čibuky, malované fajfky ze slonových kostí a podobně. Takže tyhle fajfky, originální krabičky cigaret z té doby, popelníky a tak dále, prostě to, co se v té době prodávalo a bylo, tak bude vystavené i v tomhle krámku.

Sbíráte tedy kromě zapalovačů i další věci?
Kromě již zmíněných sbírám také tabatěrky nebo tabatěrky se zapalovačem. Ty tu také budou vystavené.

Máte ještě jiné plány se zapalovači kromě této výstavy?
Ano, v současné době dávám dohromady knihu o československých zapalovačích, které vyráběly naše firmy, jejichž hlavními produkty nebyly zapalovače. Jde tedy například o Koh-i-noor, firmu vyrábějící tužky, nebo Sellier & Bellot ve Vlašimi, kde se vyráběly patrony. Jakmile tyhle závody měly kovovýrobu, tak vyráběly také zapalovače, kterých jsem teď sehnal stovky. Taková kniha u nás nikdy nevznikla. Je to strašná práce, ale už mám tři čtvrtiny připravené. Snad se mi ji podaří dokončit.

Kde sháníte zapalovače?
Jezdím na různé sběratelské aukce, například do Francie, Švýcarska nebo do Německa do Krefeldu či Offenbachu. Tam se nás sběratelů sejde vždy tak patnáct až dvacet z celé Evropy, a tam se dá sehnat strašné množství zapalovačů. V posledních asi pěti letech jsem také hodně nakoupil na Aukru. Někdy tam jsou sice zapalovače v ceně, kdy kolikrát ani takovou cenu a hodnotu nemají, ale pokud tam je něco pěkného, starého a je tam velká cena, tak to koupím, i kdybych se měl zbláznit. V mém životě ale bylo i období, kdy jsem byl na montážích, takže jsem třeba pět let nesbíral, nebyl na to čas.

Musíte se o zapalovače nějak speciálně starat, udržovat je v dobrém stavu?
Jelikož jsou za sklem, tak se na ně nepráší, a na Vánoce se nemusí čistit (smích). A to trvalo pár hodin a bylo jich míň, natož teď. Stříbrné zapalovače černají, takže ty musím občas vyčistit, ale ty staré mosazné, měděné se nesnažím čistit, protože jsou už staleté, a pro mě je důležitá i ta patina. Ta tomu dává šmrnc a chuť života.

Máte nějaké oblíbené období, ze kterého sbíráte zapalovače?
Miluju Rakousko-Uhersko, první republiku a řekněme české země do padesátých let. Z těchto let je pro mě jeden zapalovač dražší než druhý. Za nejkrásnější zapalovače považuji ty z dvacátých a třicátých let a za nejlepší výrobu rakousko-uherskou.

Jaký je nejstarší zapalovač ve vaší sbírce?
Můj nejstarší zapalovač je z roku 1890, je na kapslíky a je to právě výroba z Rakousko-Uherska.

Vyměňujete nebo prodáváte zapalovače jiným sběratelům?
To bych se necítil jako sběratel, takže nevyměňuji a už vůbec neprodávám. Mám třeba stolní zapalovač z roku 1932 z Mexika, který má 410 gramů stříbra. Dnes se jeho cena pohybuje kolem 16 tisíc, ale já bych ho nedal ani za dvacet, protože jich tolik není a ubývá jich. A výměnou nic nezískám. Pokud mám nějaký náhradní kus, tak si ho nechám na opravy a podobně. To už musí být opravdu přítel nebo kolega, abych ho dal pryč, nebo by musel být stranou mé sbírky natolik, že už bych necítil potřebu ho tam mít.

Z jakých zemí máte zapalovače?
Co se týče Evropy, mám zapalovače z každého státu. Mám velké množství krásných zapalovačů německé výroby, dále z Anglie, Francie, Švýcarska, Ruska, Polska a tak dále. Kromě Evropy mám zapalovače i z Ameriky, Austrálie, Kanady, Brazílie. Dcera je letuška, takže kdekoli je, tak si na mne vzpomene a vozí mi odtud zapalovače. Mám třeba krásný velký stříbrný zapalovač z Abú Dhabí, tak z roku 1915 až 1920. Dělal ho nějaký italský kuchař, který tam pracoval a je v něm vpasovaná velká stříbrná mince s Marií Terezií rozřízlá na půl. Je to takový krásný unikátek, není jich moc, jak jsem zjistil mezi kamarády.

Kromě dcery vám darují zapalovače i přátelé a známí. Máte nějaké zajímavé?
Teď jsem dostal například od Martiny Sáblíkové podepsaný zapalovač ze Soči. Nebo jednou na Štědrý den kolem roku 1978 v deset hodin ráno ke mně přijel vynikající herec pražských divadel Jan Teplý a prosil mě, abych mu spravil televizi, protože v té době jsem dělal opraváře. To jsem měl doma takovou malou vitrínku se zapalovači a pan Teplý se mě zeptal, jestli sbírám zapalovače. Říkám: „No tak trošičku." Načež on řekl, že se ještě objeví a odjel. Tak se většinou jen mluví, ale on během čtrnácti dnů přijel nazpátek, přivezl mi zapalovač, já jsem mu poděkoval a on povídá: „A važte si ho, protože ten je od Martičky Kubišové."

Jaká je v České republice komunita sběratelů zapalovačů?
Na internetu máme muzeum zapalovačů, které založil Brňan Patrik Izdný. Spolu se setkáváme a máme tam vyobrazené sbírky. Jinak myslím, že na Aukru je tak kolem dvaceti třiceti sběratelů nejméně. Oni mají ale menší množství nebo jsou specializovaní. Chtějí jenom zapalovače ve stříbře, nebo jenom starší zapalovače nebo benzínové a tak dále.

A jaké zapalovače by se našly ve vaší sbírce?
Všechny možné. Například nejen klasické stříbrné, mosazné, benzínové či plynové, ale také stolní zapalovače. Mám jich také pár stovek a jsou úžasné svou velikostí, svým provedením. Mají různé tvary, na co si vzpomenete. Třeba jsou ve tvaru všelijakých zvířátek, můžou to být opičky, psi. Ta škála je obrovská. I takové zapalovače patří do mé sbírky.

Co říká na sbírku zapalovačů váš vnuk Daniel?
Je to šestiletý kluk, který do všeho strká ručičky, je zvědavý, přehrabuje to a už jsem mu nahlásil, že bude můj pokračovatel. Jestli to tak bude, nebo nebude, to už je otázka času, každopádně už má na sebe sbírku právně převedenou.

Jaké máte další záliby kromě sbírání zapalovačů?
Tak máme přátele, se kterými se třeba jednou za týden scházíme, popovídáme, dáme si pivo, tak jak to chodí normálně. Sem tam jezdím s vnoučkem na kole, tady jsou teď krásné cyklostezky, takže to je krásná pohoda. A jelikož mě pořád baví elektrika, tak sem tam ještě opravuji televize, ale i jiné spotřebiče. Kromě toho jsem stále zaměstnaný, teď dělám dozor na vysokém napětí při pracích na tunelu Blanka v Praze.

Zuzana Rodová