Politik a novinář Václav Klofáč by byl dnes starý stejně jako republika.Narodil se 21. října 1868. Vedle exilových osobností Tomáše Garrigua Masaryka a Edvarda Beneše, byl jedním z představitelů domácího odboje. Klofáč byl přední český novinář, brilantní řečník, ale zejména český politik, který výrazně ovlivnil českou politickou scénu. Václav Klofáč, jako poslanec říšské rady rakousko-uherské monarchie, stál aktivně u snah, které vedly k odtržení slovanských národů od Rakousko–Uherska. Tyto emancipační, tedy protirakouské snahy, ho přivedly do rakouského žaláře. Byl obžalován z velezrady a tři roky vězněn. Hrozil mu trest smrti. Teprve na základě amnestie nastupujícího rakousko-uherského císaře Karla I. v červenci 1917, byl spolu s dalšími českými politiky, mimo jiné Karlem Kramářem či Aloisem Rašínem, propuštěn z vězení. V červenci 1918 se stal místopředsedou Národního výboru československého.

Klofáč byl jedním z čelných českých politiků, kteří stáli u zrodu Československa 28. října 1918. Stal se i prvním československým ministrem národní obrany. V době prvorepublikového Československa byl také poslancem a později i senátorem. Jedno volební období byl předsedou Senátu. Václav Klofáč nezapomněl na své rodiště, dnešní Havlíčkův Brod. Nezapomněl rovněž na svůj politický vzor, na novináře Karla Havlíčka Borovského. U příležitosti stého výročí jeho narození v roce 1921, Václav Klofáč věnoval, jako ministr národní obrany, městu několik zabavených rakouských bronzových děl. Ta posloužila, jako materiál pro odlití sochy Havlíček burcující, která je dílem Bohumila Kafky. Socha stojí dodnes v havlíčkobrodském parku Budoucnost.