Obdivovaný humorista a autor slavného románu o Josefu Švejkovi žil v domku pod hradem mezi lety 1921 až 1923. Byly to sice jen dva roky, ale stopu zanechal nesmazatelnou. A nejen v Lipnici a nejbližším okolí. Zamiloval si i hrad. Jaroslava Haška údajně do Lipnice nad Sázavou přivedl jeho kamarád, malíř Jaroslav Panuška. „Tehdy to bylo tak, že Hašek na cestě do hospody v Praze potkal Panušku. On mu říkal: Kam jdeš? A on, že do hospody. Co bys chodil do hospody, pojeď se mnou na Lipnici,“ popsal typicky haškovský příchod na Vysočinu kastelán hradu Marek Hanzlík. Jaroslav Panuška si totiž Lipnici, a především přírodu kolem, velmi oblíbil, a v Haškovi získal přítele do nepohody i k půllitru.

Spisovatel si koupil na Lipnici domek a žil v něm až do své smrti v roce 1923. Rád chodil nahoru na hrad. Na počátku minulého století byly zříceniny starých hradů symbolem romantiky. V té době vznikl Sbor za záchranu hradu Lipnice jako pobočka Klubu československých turistů v tehdejším Německém Brodě. „Jaroslav Hašek byl členem toho spolku,“ upřesnil kastelán. Spisovatel si vzal záchranu hradu za své. Dokonce sepsal stížnost, ve které žádal úřady, aby zabránily postupnému rozebírání hradu. Kopie tohoto dopisu je k vidění přímo na hradě v Haškově komůrce.

Expozice tak vznikla na památku slavného spisovatele. Uvnitř je vybavená jako jednoduchý pokojík, na stěně visí kresby Jaroslava Panušky, a také kopie Haškovy korespondence s úřady. Je tu i stížnost na rozebírání hradu, ale i dopis ředitelství místní obecné školy. „Jaroslav Hašek měl u svého domku elektrický zvonek, a to dětem neušlo. Spisovatel měl často ve zvonku vzpříčenou sirku. Žádal tak řídícího, aby děti usměrnil,“ dodal kastelán. V domě v podhradí, kde Hašek bydlel, je dnes památník s expozicí o jeho životě a díle. Na starém hřbitově je pak i pochován.

Umíral v zimě na matraci

Jeho poslední chvíle byly zřejmě hodně smutné. „Začátek zimy roku 1923 nevěstil na Vysočině, přesněji v městečku Lipnici, přilepené k mohutnému trčkovskému hradu, nic veselého. Mrzlo, jen praštilo, a na lipnickém vidrholci obzvlášť profukovalo. V malém domku pod hradem umíral na matraci natažené na podlahu spisovatel Jaroslav Hašek. Nebylo mu ani čtyřicet let,“ popsal Haškovy poslední hodinky spisovatel Miloš Doležal. Ještě plánoval, že až obdrží pas, o který před nedávnem požádal, vyrazí do „teplých krajů“, do španělské Barcelony za švagrem Bejčkem. Chtěl se tam, jak napsal Doležal, rozehřát s doufáním, že mírné klima dovolí, aby se uzdraven vrátil. To mu však již dopřáno nebylo, dodýchal ve středu 3. ledna. Mezi jeho poslední texty patří vedle závěti dva dopisy, které adresoval svému židovskému sousedovi a příteli Vítězslavu Bondymu, lipnickému obchodníkovi, výrobci lihoviny, vydavateli pohlednic a zasloužilému požárníkovi.

Podobně se o Haškových posledních dnech zmiňuje kniha Ireny Douskové Medvědí tanec. Sleduje Haškovy poslední dny prožité v Lipnici nad Sázavou. V té době byl český humorista velmi vážně nemocný, neschopný chodit a trápený bolestmi.