V ten samý den, před třetí hodinou ráno,  zapípal  babybox v Mělníku.

Tím se počet dětí odložených do babyboxu zastavil na čísle 92. Nebude to ale dlouho trvat a počet nalezenců zřejmě dosáhne stovky.

„Ptáte se, co cítí starý zřizovatel babyboxů, najdou-li se v jeden den dvě odložená děťátka? Je to poprvé v historii českých babyboxů a mísí se v něm rozporuplné pocity," říká Ludvík Hess, který sám sebe nazývá babydědkem. Situace je podle jeho názoru o to smutnější, že například babybox v Mělníku, otevřený 3. listopadu 2009, byl celé čtyři roky prázdný. Už to, jak byly dva nalezenci odloženi, svědčí podle Ludvíka Hesse o tom, že rodičky k tomuto kroku dohnaly zřejmě svízelné sociální poměry. „Z chudoby a sociálního podzemí překročila holčička pojmenovaná Julinka Mělnická práh do standardního světa. Byla ani ne dvě hodiny stará, neumytá, pupečník neměla podvázaný, oblečená ve špinavém triku. Ale je zdravá," popisuje mělnický případ Ludvík Hess. Ani Janička, nalezená v babyboxu v Havlíčkově Brodě na tom zřejmě nebyla lépe, neboť ji do schránky někdo odložil zabalenou do ušmudlaného ručníku.

„Mám z toho špatný pocit vůči státu a společnosti, kde se odložení dítěte z chudoby stává tak často. Nekritizuji rodiče či nešťastnou maminku, ta podle mne udělala možná nejserióznější krok, který učinit mohla. Vinu přikládám spíš společnosti a státu, v nichž k takovému zoufalému kroku maminka přistoupí. Možná je ale všechno jinak, vím, že příběh každého dítěte má jiný scénář. A na možnou stovku odložených dětí a její oslavu odpovídám – bude to den smutku," povzdechne si Hess. Jak zdůrazňuje, cílem babyboxů není nabádat matky k tomu, aby nechtěné děti odkládaly. Má to být pojistka, která má zabránit matce, aby nesáhla k nejhoršímu. Sám Hess zinicializoval pro matky v nouzi stavbu jednoho anonymního azylového zařízení. Na dvířka babyboxu proto nechal umístit vzkaz pro matky v krizi, kde je vyzývá, že pokud odkládají dítě jen proto, že nemají co jíst a kde spát, stačí zavolat na mobilní číslo a bude jim pomoženo.