Středoškoláci z Ledče stejně jako před nimi studenti z Chotěboře, budou studovat různé historické dokumenty, nejen z regionálních archivů a matrik, ale čeká je i spolupráce s Památníkem Terezín či největším židovským muzeem na světě v Jeruzalémě. Součástí projektu bude i návštěva Židovského města v Praze.

„Jedním z cílů, kterého chceme dosáhnout, je také vznik webové stránky o zaniklé židovské komunitě v Ledči, jejímiž tvůrci budou sami studenti,“ vysvětlují vedoucí projektu. Aby byl projekt úspěšný potřebují mít studenti dostatek historických pramenů. Proto by uvítali vzpomínky pamětníků, fotografie, dopisy a jiné dokumenty týkající se místní židovské diaspory. Historii židovské komunity v Ledči zpracovala v diplomové práci například studentka historie Zuzana Ulrichová. Podle jejího zjištění je zajímavé, že po druhé světové válce a vlně transportů do koncentračních táborů, se žádný přeživší Žid již do Ledče nevrátil a neusadil se tu nastálo.

Cenná synagoga

Vzpomínkou na početnou židovskou komunitu v Ledči je židovský hřbitov. Leží na jihozápad od města v areálu městského hřbitova. Je chráněnou kulturní památkou ČR. Byl založen roku 1601 a patří mezi nejstarší v Čechách. Pochováno je tu na tisíc občanů židovského vyznání. Na hřbitově byli pohřbíváni nejen židé z města, ale i z okolních vesnic. V roce 1942 zdejší židovská obec zanikla a od té doby se tu již nepohřbívá. Židovské osídlení se v Ledči datuje do doby 16. století. Významnou stavbou ghetta je barokní stavba synagogy z roku 1729, která je cenná pro svoji štukovou i malovanou výzdobu. V synagoze se v současné době nachází expozice dějin ledečských Židů.

Právě z Ledče pocházejí předci slavného hudebního skladatele Gustava Mahlera. V druhé polovině 19. století se v židovské rodině Hermannových, ledečských výrobců mýdla, narodila dcera Marie. V dospělosti se provdala za majitele vinopalny z Kaliště u Humpolce Bernarda Mahlera, svatba se konala v Ledči. Syn Gustav, pozdější hudební skladatel přišel na svět jako druhorozený. K babičce a dědečkovi do Ledče často jezdil.

Okupace Československa v roce 1939 se stala katastrofou pro ledečské židy. „Hned po okupaci 15. března 1939 nastalo pro ledečskou komunitu židů peklo. Přišel zákaz pro židy navštěvovat hostince a restaurace. Židům byla vyhrazena pouze jedna místnost v prvním patře hotelu Šmejkal. Ostatní obyvatelé Ledče dostali zákaz se s židy stýkat, takže Ledečáci museli svoje židovské přátele navštěvovat až večer.

Židé nesměli pracovat jako lékaři a právníci, nikdo je nesměl zaměstnat bez povolení, směli nakupovat jen v určitých obchodech v době od 15 do 17 hodin,“ popisuje ledečský historik František Pleva situaci, která se může dnešnímu člověku zdát až neuvěřitelná. Následovalo zavírání synagog a transporty do koncentračních táborů. V době okupace zmizelo z ledečské synagogy také mnoho cenností, například pět kusů tóry (pergamenový svitek s texty Pěti knih Mojžišových – pozn. autora) pláštíky na tóry, synagonální opony a stříbrné předměty až 200 let staré.

Tóry skončily v Americe

Informace o zmizelých kultovních předmětech se do Ledče dostaly až dlouho po válce. Počátkem března 2012 dorazil na ledečský úřad e-mail Franka Vorlíčka, ledečského rodáka, který žije 70 let v USA. Bývalý rodák se zmínil o skutečnosti, že na internetu objevil článek o ledečských židovských tórách, které za druhé světové války z Ledče na příkaz nacistů zmizely.

Tyto svitky v současné době uchovává jedna synagoga v Ohiu. Frank Vorlíček sám kontaktoval rabína Weisse, který projevil zájem poznat historii židovské komunity v Ledči. „Pana Vorlíčka jsem srdečně pozdravil a na čtenáře a všechny fanoušky historie mám jednu prosbu. Pokud máte ve svém držení jakékoliv materiály, vztahující se k tématu židovského města v Ledči, přineste nám je prosím k okopírování,“ vyzývá občany Ledče bývalý starosta Petr Vaněk.

Byť se jedná o historii relativně nedávnou, tak díky téměř úplnému vyvraždění ledečských Židů během II. světové války, se prakticky jedná o „bílé“ místo v dějinách Ledče. O náboženské texty přišli ledečští Židé za druhé světové války. V knize o ledečské historii místního rodáka Františka Plevy se uvádí, že se pak staly součástí velkého souboru tór, které stát prodal v 60. letech do Londýna; odtud byly ledečské texty půjčeny do USA. Kultovní židovské předměty zabavovali za války nacisté, kteří chtěli v Prazevybudovat „muzeum vyhynulé rasy”. Po kultovních předmětech přišli v roce 1942 na řadu lidé.

Do transportů směřujících do koncentračních táborů jich nacisté odvlekli 45. Domů se nevrátil nikdo, píše se v knize. Ledečské tóry se podle Plevy dostaly do souboru 1 564 kusů, které prodal československý stát do Londýna. Svitky pak byly restaurovány a zapůjčeny do židovských komunit po celém světě.