Jeho cílem je upozornit na problémy, se kterými se lidé s vadou sluchu potýkají. Příběh Roberta Váni z Pelhřimova je důkazem toho, že mezi světem ticha a hluku je stále vysoká zeď.

Robert se narodil jako zdravé dítě. „Sluch jsem ztratil po zánětu mozkových blan v deseti měsících. Jako malému děcku mi to nepřišlo divné, až poté, co jsem nastoupil do mateřské školky, pochopil jsem, že je něco jinak," vysvětluje sympatický mladý muž. Přestože trpí vysokým stupněm ztráty sluchu, dovede komunikovat s okolím poměrně bez problémů. Jako dítě se sluchovým postižením absolvoval nejdřív speciální školu v Praze. Pak se vrátil mezi zdravé vrstevníky, ale jak konstatoval, první dny v normální škole byly dost krušné.

Pocit vyřazení

„Ten první den jsem nerozuměl ničemu, cítil jsem se vyřazený," posteskl si Robert. Přestože trpí sluchovým postižením, podařilo se mu vystudovat dvě vysoké školy, jednu z oboru vzdělávání dospělých a druhou z oboru financí. Jak vysvětlil, při studiu využíval pomoc takzvaného zapisovatele. „Jako sluchově postižený si můžete vybrat, zda chcete asistenta tlumočníka, nebo zapisovatele. Já si vybral druhou možnost," upřesnil Robert. V současné době pracuje v Praze ve státní správě, konkrétně v Národně bezpečnostním úřadě (NBÚ), ale rád by se s přítelkyní přestěhoval zpět na Vysočinu. Jenže to je problém. Nemůže tady sehnat práci. Jak vysvětlil, na vině je zřejmě jeho postižení.

„Už při přijímacím pohovoru se necítím dobře, protože potřebuji odezírat ze rtů, ale s druhou stranou necítím žádnou zpětnou vazbu. V místnosti není často pořádné světlo, nebo ten druhý mluví tak, že mu nerozumím. Často cítím vůči sobě dokonce určitou odtažitost. V zaměstnání, kde jsem nyní, můj problém přitom nikomu nevadil. S kolegy jsme si vyšli vzájemně vstříc," popsal Robert svoje dosavadní zkušenosti.

Jak zdůraznil, mezi světem zdravých a neslyšících je stále bariéra. Neslyšící nemohou ani sledovat televizi, protože pořadů s titulky pro lidi se sluchovým postižením je minimum. Zdravé, okolí je přijímá s rozpaky.

V současné době žije Robert s přítelkyní Martinou, která má menší vadu sluchu. Martina je předsedkyní jihlavského spolku neslyšících, Roberta poznala v době, kdy se sama učila znakovou řeč. Jak zdůraznila, společnost lidi se sluchovým postižením ještě pořád vnímá jako cosi exotického co znamená problém.