Pravidelným účastníkem, který na festivalu snad nikdy nechybí, je polský folklorní soubor Bystrzacy z města Wawolnica poblíž Lublinu. Diváky zaujal polský soubor originálními barevnými vyšívanými kroji, které, jak prozradila vedoucí souboru Irena Kolibska, mají cenu tisícovek zlotých.

„Náš soubor byl založen v roce 1994. Má celkem 80 členů, ve třech skupinách, od pěti až do osmnácti let. Předvádíme folklorní tance z různých regionů Polska,“ upřesnila Kolibska. Kromě ní má soubor také svoji vlastní choreografku, kterou je Malgorzata Knap a odborníka přes hudbu, tím je Grzegorz Kowalczyk. Soubor Bystrzacy zkouší jednou týdně, svoje umění předvádí na festivalech doma i v zahraničí. Jak v Evropě, třeba ve Velké Británii, tak i na Ukrajině, Bělorusku a v Moldávii. Do Česka jezdí polský soubor už 12 let. Ve Světlé navázal družbu s místním folklorním souborem Škubánek. Oba soubory se pravidelně navštěvují od roku 2000.

„Kroje, které mají členové souboru na sobě, jsou šité podle originálních vzorů. Jsou to kroje velmi drahé. Celý kroj i s botami přijde až na dva tisíce zlotých. Kroje si folklorní soubory u nás nechávají šít ve specializovaných firmách. Proto si je soubory mezi sebou někdy půjčují, ale máme možnost na jejich pořízení získat i grant. V rodinách se kroje předávají z generace na generaci,“ vysvětlila Irena Kolibska. Jak zdůraznila, v Polsku přichází folklor opět do módy. Bývalí členové souboru přivádějí svoje děti i vnuky. Úspěšné jsou i nábory nových tanečníků a zpěváků i ve školách. Souborem prošlo v dětství i několik opravdových tanečních profesionálů.

Snad nejmladší účastnicí festivalu byla čtyřletá Karolína Ležáková z Tvrdonic na jižní Moravě, která vystupuje se souborem Pomněnka. „U nás jižní Moravě má folklor bohatou tradici. Když dcera chtěla vystupovat s Pomněnkou, vůbec nás to nepřekvapilo. Už její dědeček je velký znalec folkloru,“ prozradila Karolínčina maminka. Do souboru přišla Karolínka jako tříletá. Ukázalo se brzy, že je opravdu nadaná na hudbu i tanec. „Nejraději mám tancování a zpívání,“ svěřila se malá umělkyně. Nemá prý trému, neodradí ji ani, že musí vystupovat v silně naškrobených spodních sukních, takzvaných kasanicích, ve kterých se nedá moc běhat ani sedat. Modrou zástěrku k červené sukni má přešitou z modré mužské krojové zástěry po dědečkovi. Folkloru se chce Karolínka věnovat opravdu naplno. Podle maminky už nyní Karolínka rodiče přemlouvá, že chce umět hrát na cimbál.