Tak třeba v supermarketu si na konci roku 2020 nikdo nekoupil respirátor, ale například alkohol (v případě plnoletosti) klidně. Dětem se sešit do školy, kam vlastně nechodí, koupit nedá. Sladkosti však ano. Ostatně jedna zákaznice se v Havlíčkově Brodě začátkem minulého týdne nestačila divit, když se pro sešit natáhla za pásku, ale pokladní jí ho odmítla namarkovat.

Dále tu jsou sjezdovky. Jen na Vysočině jich několik zvládlo zasněžit natolik, aby spustily vlek ještě na konci minulého roku. Vláda jim dala stopku a nyní místo plynulého pohybu lyžařů na svazích postávají rodiče sledující jejich sáňkující děti. Snaha zamezit šíření koronaviru se v tomto případě jaksi minula účinkem.

A pak ta současná situace – diváci na hokej v Jihlavě ani v Třebíči nemůžou. Stejně tak do divadla nesmí. Pro jistotu jsou zavřené i hospody. Ale že se pak všichni hezky zblízka potkají ve frontě před výdejním místem e-shopů, před pokladnami v supermarketu nebo v MHD? To už nevadí.

Vláda svými kroky už u řady lidí ztratila důvěru. Je to na nás. Až počet nakažených opět klesne a díky tomu se zase začnou otevírat restaurace, Vodní ráj a všechno ostatní, má každý možnost volby. Nemusíme do obchodů - všechno od rohlíků až po úhlovou brusku se dá objednat přes internet. Ani do fitka člověk nemusí – když už měl třeba novoroční předsevzetí sportovat, může si jít zaběhat ven nebo dělat kliky v obýváku. Ani ke kadeřnici nikdo z nás nemusí – vždyť stříhat umí už děti ve školce a česat se také. Nemusíme ani do kina, stejně tam není nic nového. Chodit ven v noci taky není úplně nutné, je tam tma a zima. Ale přesto by bylo fajn tu možnost volby mít. A naložit s ní tak, abychom už seskočili ze sinusoidy všechno zavřít - všechno otevřít – všechno zavřít a tak pořád dokola.