Obec byla tehdy uvržená do karantény. Všechny příjezdové cesty do obce hlídali policisté v rouškách. Nákaza se objevila po oslavě Mezinárodního dne žen v kulturním domě, kam ji pravděpodobně podle hygieniků zanesl chalupář z Prahy. V té době si lidé ve vsi užili tolik pozornosti, že dneska už si nepřejí žádnou pozornost.

Ve čtvrtek, skoro přesně po třech letech od doby izolace, je obec stejně tichá jako tenkrát. Venku není vidět živáčka. Vesnice má asi stovku obyvatel, něco přes čtyřicet domků. Kdo chce s místními mluvit, musí zazvonit u branky nebo zatelefonovat.

Kvůli nákaze koronavirem policie 16. března uzavřela příjezdové cesty do Kynic na Havlíčkobrodsku.
Koronavirus už je na Brodsku. Kynice jsou izolovány od světa

Panika tehdy neodpovídala skutečnosti. To si myslí Karel Krajanský. „Tenkrát před třemi roky jsme si užili. Zavřené silnice, policie kolem vesnice. Hasičské auto hlásilo, že musíme do karantény, což hodně lidí vyděsilo. Přitom se dohromady nic nedělo. Samozřejmě nakažení byli, ale nevím, že by někdo přímo na covid umíral. Tehdy ani potom. U nás v rodině nikdo. Jinde to bylo mnohem horší,“ říká bývalý starosta, který vedl obec osm let.

Jak dodává, izolace nebyla nic příjemného, ale horší přišlo pak. „Obléhali nás novináři. Z covidu v Kynicích udělali drama. Telefony, návštěvy. Lidem to bylo nepříjemné,“ poznamená Krajanský. V době, kdy covid v obci propukl, bylo podle hygieniků z jedenačtyřiceti testovaných lidí šest pozitivních.

Jako by měli mor

Jaroslav Prášek z Kynic na tu dobu také nerad vzpomíná. „Ten povyk kolem byl zbytečný, stejně jako hlídky na silnicích. Vypadalo to, jako kdybychom v Kynicích měli mor. Nikdo nesměl nikam. Na některé lidi to působilo hodně negativně. V té chvíli jsem zjistil, jak někteří dokážou být strašně zlí. Sledovali se navzájem, vyhýbali se jeden druhému, pomlouvali se a nenáviděli ty, co sem údajně ten virus zanesli,“ povzdechne si známý automobilový závodník.

Dále vypraví, jak se snažil některým sousedům pomáhat. Když se o sebe nemohli postarat. Vozil jim obědy, ale tašku s nosičem musel pověsit na branku, protože s ním nechtěli ani promluvit. Stejně tak lidé mimo obec. Posmívali se místním a uráželi je.

Foto ze zavřených Kynic

Ani další obyvatelé vesnice na tu dobu rádi nevzpomínají. Mluvit o ní už vůbec nechtějí. „Nemám na vás čas. U nás už není nic zajímavého,“ odpoví rázně na dotaz Deníku před autobusovou zastávkou muž středních let v montérkách. Ani další se svěřit nechtějí. Na zvonění neotevřou, vykouknou z okna nebo vyjdou jen před dům a vzkážou: „Jděte pryč. A hned!“

Obec Kynice vede starostka Jaroslava Smetanová. Jak hodnotí situaci v obci v době covidu a po něm, není známo. Starostka je neuvolněná, obecní úřad zamčený. Starostka telefon nezvedá a na vzkaz Deníku neodpoví. Podle jejího kolegy Tomáše Francla už není nutné, aby byly Kynice středem pozornosti. „Všechno je u nás v pořádku. Nic se už neděje, snažíme se na špatné období zapomenout a žít jako před tím,“ říká stručně místostarosta obce a zároveň starosta okrsku dobrovolných hasičů.

Z tamního obecního zpravodaje ke covidu
Je fakt hezké a stojí za poděkování, jak se většina lidí semkla a pomáhala si. Všude se ale najdou takoví, kteří se ukáží v tom druhém světle. A to mě mrzí. Nemoc, a to jakákoliv, se může dotknout každého z nás. Nemístní a zlé poznámky ať se neobrátí proti tomu, kdo je vyřkl.
Petr Hoskovec, Kynický zpravodaj prosinec 2020

V době, kdy od izolace Kynic uběhl asi rok, ale přiznal Deníku, že mnohem víc než koronavirová izolace mu tehdy vadilo chování některých lidí. „Všichni ti anonymní pisálci na sociálních sítích. Uráželi, posmívali se. Nejdřív jsem se na to snažil reagovat, ale pak jsem toho nechal. Nemělo to smysl,“ povzdechl si tehdy Francl.

Tehdy se ale našli i tací, kteří obci nabídli pomocnou ruku. Ozývali se dobrovolníci, ať už s finančními dary nebo potravinami. Pro zásoby si jezdili kyničtí obyvatelé na kraj obce. Většině místních vozili balíčky příbuzní. Nechali je na „hranicích“, policie je doručila na kontaktní místo. Důchodcům nebo lidem bez řidičáku potraviny vozil místostarosta, manžel starostky nebo další dobrovolníci. Stejným způsobem dostávali místní i poštovní zásilky.

A co se před třemi lety v obci událo? Tři nakažené ženy a jeden muž 7. března navštívili společenskou akci v tamním kulturním domě. Nákaza byla tady. „Nemocnými jsou příbuzní muž a žena a dvě ženy, které jsou také příbuzné,“ řekla tenkrát Alena Dvořáková, ředitelka protiepidemického odboru z krajské hygienické stanice. Hygienici se rozhodli 16. března Kynice uzavřít a obyvatele otestovat. Pozitivní testy na koronavirus mělo šest lidí z jednačtyřiceti, kteří v obci trvale bydlí.

Oslavy MDŽ v Kynicích, kde se lidé nakazili

Přísná karanténa obec uzavřela. Lidé ji nemohli obec opustit a nesměli se vydat mimo místo jejich trvalého pobytu, a to po dobu minimálně čtrnácti dnů. Na dodržování opatření dohlíželi i policisté v ochranných pomůckách, kteří před Kynicemi odkláněli dopravu. „Hlídky máme na pěti stanovištích. Stojíme na příjezdech do obce a otáčíme řidiče, kteří by tudy chtěli projet,“ sdělila tehdy policejní mluvčí Dana Čírtková. Život v obci se vrátil k normálu až 1. dubna.