Rodák ze slovenského města Martin, které se nachází v Žilinském kraji, pracuje již třetím rokem na Vysočině, a to v Psychiatrické nemocnici Havlíčkův Brod. Podle něj je Brod velmi hezké město, ale chybí tam kulturní a sociální život.

Proč zrovna Havlíčkův Brod? Vždy jsem si myslel, že mladí lékaři se hrnou za prací do zahraničí či do velkoměst, například do Prahy…
Byla to spíše taková shoda hned několika náhod. Když jsem dokončil medicínu, poslal jsem několik životopisů a žádostí o práci, konkrétně pak do Prahy, Brna, Havlíčkova Brodu a do Šternberka. Ředitel zdejší psychiatrické nemocnice se mi ozval jako první a pracovní pohovor na mě zapůsobil natolik, že jsem se rozhodl pracovat v Havlíčkově Brodě.

Takže v Brodě žijete od té doby, co jste nastoupil do nemocnice? Předtím jste tady nikdy nebyl?
Nebyl. Gymnázium i medicínu jsem vystudoval doma v rodném Martině. Pamatuji si, že když jsem poprvé přijel do Havlíčkova Brodu, okouzlilo mě zdejší náměstí a centrum. Okamžitě jsem si totiž vzpomněl na Erasmus, kdy jsem byl v Itálii. Říkal jsem si, že by to tu mohlo být velmi dobré, což se potvrdilo i v praxi. Vedení nemocnice se totiž příkladně stará o své zaměstnance, včetně kvalitní praxe a velmi vstřícné podpory ve vzdělávání.

Vždy jste se chtěl stát psychiatrem? Proč ne například chirurgem?
Slovenské město Martin leží mezi Malou a Velkou Fatrou, v okolí je tam nádherná příroda a hory. Ty mě již od útlého věku fascinovaly, takže během studií na gymnázium jsem si původně myslel, že bych mohl pracovat u Horské služby. Časem jsem však zjistil, že je to velmi náročné nejen psychicky a fyzicky, ale i časově. Člověk je stále mimo rodinu, takže této práci musí hodně obětovat. Druhou volbou byla medicína a pozdější zaměření na psychiatrii.

Co se vám na psychiatrii líbí?
Již od puberty jsem se zajímal o psyché, tedy lidskou duši a psychiku. Stejně tak moje mamka pracuje na Slovensku jako sestra na psychiatrii, takže jsem byl i velmi ovlivněn. Hodně jsem se zajímal o metodu holotropního dýchání, kterou vyvinul český psychiatr a psychoterapeut Stanislav Grof společně se svou ženou Christinou. V současné době jsem také sám v psychoterapeutickém výcviku, do budoucna bych tedy rád spojil psychiatrii a psychoterapii.

Myslíte si, že je nějaký rozdíl mezi studiem medicíny u nás a na Slovensku?
Podle mého názoru je v Čechách mnohem snaží se na medicínu dostat, tedy uspět u přijímacích zkoušek. Na Slovensku jsou velmi těžké testy z chemie a biologie, kvůli kterým je potřebné navštěvovat doučování. To však není dostupné všem zájemcům. Osobně mám i zkušenost s tím, že mnoho mých známých, kteří se nedostali na medicínu na Slovensku, šli zkusit své štěstí do Česka a většinou se i dostali.

Jsou i nějaké rozdíly v samotném studiu?
Myslím si, že ne. Kvalita studia je na podobné úrovni. Já jsem studoval přímo v Martině a polovina mých spolužáků byla z Norska. Tím chci říct, že zahraniční studenti výrazně školu financovali a následně odešli pracovat do zahraničí. Z toho důvodu přichází slovenské zdravotnictví o nadané lékaře. Každopádně v Martině se mi velmi dobře studovalo, jelikož tamní fakulta je malá a jsou tam velmi osobní vztahy.

Máte pravdu, že trendem posledních let je to, že mladí lékaři odcházejí za prací do zahraničí…
Rozhodně. Jedinou podmínkou je to, že člověk musí umět perfektně jazyky, a to nejen angličtinu. Moje spolužačka odešla pracovat do Švýcarska, kde po ní chtěli němčinu na profesionální úrovni. Kompenzací však byl více než slušný nástupní plat. Bez služeb činil okolo sedmi tisíc eur, tedy asi sto devadesát tisíc korun. Kamarádka je tak schopná ušetřit za měsíc tolik, co se běžnému mladému lékaři v Česku podaří za rok.

To je velmi slušné. Když byste porovnal život ve svém rodném kraji na Slovensku a na Vysočině, v čem vidíte rozdíly?
V Česku jsou rozhodně levnější potraviny, včetně toho, že jsou kvalitnější. Je evidentní, že Češi si zakládají na poctivé a domácí výrobě, což na Slovensku chybí. Na druhou stranu mi na Vysočině schází hory, rodina a přátelé. Z toho důvodu každých čtrnáct dní jezdím domů. Ze začátku jsem byl také překvapený, kolik je v Brodě alejí stromů a rybníků. Myslím si, že jsou zde ideální podmínky na cykloturistiku. Na Slovensku si naopak užívám lyžování či velmi rád jezdím na skialpových lyžích.

Říkal jste také, že v Brodě chybí kulturní a sociální život…
To rozhodně. Není zde skoro žádné pořádné divadlo, kino či kvalitní kavárny. Ve městě funguje jen pár podniků a noční život skoro neexistuje. Když už funguje ve městě nějaká dobrá kavárna, tak je otevřená jen při nějakých příležitostech a akcích, například koncertech, promítání filmů a podobně. Rovněž se nabízí otázka jejich přežití. Provoz musí často dotovat město či kraj. Nedávno jsem byl v brodském kině Ostrov a na premiéru filmu přišlo pouhých patnáct lidí. Chvíli jsem si myslel, že se vrátila devadesátá léta. Vlastně celé kino Ostrov mi přijde hrozně retro, tedy například otáčecí tabulka promítacích časů u pokladny, až po šatny či celkové prostředí. Takže do kin jezdím spíše do Jihlavy, což ostatně dělá většina lidí, co znám.

S tím naprosto souhlasím. Jak to vidíte v budoucnosti, chcete v Brodě zůstat?
Chtěl bych se vrátit na Slovensko a otevřít si vlastní psychiatrickou a psychoterapeutickou praxi. Myslím si, že jsem hrdý Slovák, a stále mě to táhne do rodné země. V Brodě mě bohužel vůbec nic nedrží, kromě práce. Ta má pro mě velkou hodnotu.

Rozumím. Říkám si, jak to máte se slovenštinou. Rozumí vám pacienti?
Již od začátku jsem se s vedením nemocnice dohodl, že budu mluvit slovensky a psát česky. Výjimkou jsou akorát děti a starší senioři, na které mluvím česky. Stále mi však dělá obrovský problém písmeno ř, které neumím vyslovit a zní to komicky. (směje se) V jednom testu na kognitivní funkce, který velmi často dělám se staršími pacienty, musím vždy vyslovit větu, uveďte tři příklady. Neumíte si představit, jak velký problém mi to stále dělá. (směje se)

Myslíte si, že je nějaký rozdíl v psychiatrické péči v Česku a na Slovensku?
Na Slovensku je rozhodně méně psychiatrických léčeben, a tím pádem i méně lůžek v těchto zařízeních. Samotná péče je více orientovaná na psychiatrických odděleních v nemocnicích, kde však hospitalizovaný nemůže být tak dlouho, jak by si jeho zdravotní stav vyžadoval. Péče a samotný systém léčby je velmi podobný, včetně všech přístupů. Je evidentní, že psychiatrie v Česku a na Slovensku je stále propojena a má společnou historii a kořeny. Pořádají se společné konference, vychází stejné odborné časopisy, včetně podobného financování.

Jak vypadá váš volný čas? Jaké máte zájmy?
Kromě přírody, hor, turistiky a různých výletů cvičím také jógu. Každý týden jezdím do Žďáru nad Sázavou, kde vedu i některé hodiny jógy pro veřejnost.

Hezké…
Mám také rád outdoorové sporty a také si plním další dětský sen a dělám si kapitánský kurz na mořskou plachetnici. Rád bych se o prázdninách vydal na velký výlet na moře. Doma máme totiž i vnitrozemskou plachetnici, která je určená spíše na přehrady.

Andrej Turan

Devětadvacetiletý psychiatr a psychoterapeut Andrej Turan se narodil ve slovenském městě Martin, které se nachází mezi Malou a Velkou Fatrou, v Žilinském kraji. Turan již třetím rokem žije a pracuje v Psychiatrické nemocnici Havlíčkův Brod. Mezi jeho záliby patří horská turistika, lyžování a jóga. V budoucnosti by se chtěl vrátit zpět do rodného města, kde by si rád založil vlastní praxi.