V centru je živo. Ostatně jako vždy. Denně jím projdou stovky lidí a tamní pracovníci se nezastaví. „Odbavit jednoho člověka trvá zhruba deset minut. Ale záleží na velikosti rodiny. Tady je zapíšeme do systému,“ dloube prstem do obrazovky jedna z pracovnic. Premiér Petr Fiala, který centrum přijel ve čtvrtek večer navštívit, souhlasně pokyvuje.

Vysočina přijala nad čtyři tisíce uprchlíků. Podle jednoho ze scénářů jich dalších sedm tisíc očekává. „Budeme muset vyřešit řadu problémů. Máme málo praktiků, málo pediatrů. Nejprve ale musíme zajistit ubytování. Aby ti lidé měli střechu nad hlavou. Pak jsou na řadě další věci,“ vysvětluje hejtman Vysočiny Vítězslav Schrek.

Do projevu mu skočí hvizd asi třech Ukrajinčat, které řádí na drobném hřišti, jenž zabírá značnou část plochy, kde uprchlíci čekají na odbavení. Je to velká místnost, sál, kde by se mohly konat koncerty, divadla. Teď slouží jako zařízení lidem utíkajícím před válkou. Stoly lemující zdi jsou plné lahví s vodou, termosek s čaji a občerstvením po dlouhé cestě, bundy, mikiny, plyšáci.

Jihlavská zákoutí.
Když se historie potká s realitou všedních dní. Mrkněte na (ne)známá místa

Pracovníci centra mezi uprchlíky pobíhají, koordinují je, zjišťují jejich potřeby. Děti mezi nimi dělají slalom. Sem tam se jen zastaví, zvědavě pohlédnou do objektivů kamer a fotoaparátů, zakření se a běží dál. „Je to tu skvěle organizované, skvěle fungující. Jakkoli predikovat kolik dalších lidí ještě přijde nelze. Podle oficiálních statistik jsme v přijímání uprchlíků naplnili kapacity. Práce, kterou tady vidím, ale ukazuje, že zvládneme pomoci ještě více lidem,“ říká předseda Vlády Petr Fiala.

Do rukou si bere mikrofon ukrajinský překladatel. „Svratka! Svratka! Ruky vhoru!“ křičí. Přihlásí se celý sál. Překladatel jim oznamuje, že před centrem na ně čeká autobus, který je doveze do Svratky na Žďársku. Jejich hromadného dočasného domova. Posbírat věci. Veškeré jmění uprchlíků se nachází v baťůžcích a cestovních taškách, které si dovezli s sebou. Nic jiného nemají. „Nichoho ne zabuvay,“ upozorňuje proto překladatel.

Dospělí a náctiletí se zvedají jako na autopilota. Pobrat batohy, děti, zapnout bundy a znovu na cestu. Snad už poslední. A děti… Děti dohání hrůznost situace. A dávají se do breku.