Poté co o kovárně v dubnu psal Havlíčkobrodský deník, začala se o ni zajímat veřejnost. Na redakci Deníku se obrátili dokonce čtenáři kteří chtěli k záchraně kovárny přispět. V současné době hledá vedení obce Věžnice společně s památkáři cesty, jak unikátní stavbu zachovat pro budoucnost.

„Chtěl bych požádat, zda byste mi nemohli poslat snímky unikátní kovárny ve Věžnici. Už jsem psal starostovi, zda by se dala nějak zachránit, když zmiňujete, že uvažují o zbourání. Možná bych přiložil ruku k dílu,“ napsal Deníku například Petr Podroužek z Brna.

„Poslední dobou se strhl kolem kovárny mediální tlak za zachování tohoto objektu. Začaly vycházet články v mediích, které nám dávají za vinu, že chceme zbourat stavbu, o kterou se nikdo v posledních letech nestaral, nikdo o ní jako o historicky zajímavém objektu nevěděl, nikdo se o ní nezajímal a která byla schválená jednohlasně k demolici již minulým zastupitelstvem,“ konstatoval starosta obce David Drahoš.

Aby se zastupitelé o této historické budově ozvěděli více, inicioval starosta obce jednání přímo na místě, kterého se zúčastnil například Miloslav Záškoda, vedoucí Odboru evidence Národního památkového ústavu v Telči. Ten poté, co si kovárnu prohlédl, zaslal obci Věžnice podrobnou zprávu. Podle jeho informací pochází kovárna z poloviny 19. století. „Kovárna se zachovala v mimořádně autentické podobě a je velmi cenným dokladem venkovské architektury. Vlastní kovárna je nesmírně zajímavým dílenským prostorem. U výhně se zachovaly některé nádherné prvky původního vybavení, segmentové klenutí samotné výhně, podesta z tlustého placáku. Zbytky širokého ústí původního komína Za unikátní lze považovat věžičku v hřebeni střechy, která spíše připomíná barokní malou věž venkovského kostelíku či kaple ,“ napsal Miloslav Záškoda.

Jak podotkl, jeho kolegové se domnívají, že kovárna sloužila stejnou měrou i jako zvonice a v podstatě tak nahrazovala chybějící kostel či kapli v obci. „Kovárny, zvonice jsou podle nich do jisté míry unikátem typickým pro region Vysočiny,“ zdůraznil Miloslav Záškoda. Kovárna ve Věžnici podle památkáře z Telče patří k nejstarším stavením v obci. „Při jednání seznámili pana starostu o možnostech financování rekonstrukce kovárny z různých dotačních titulů. Poté pan starosta svolal pracovní zastupitelstvo, na kterém zastupitelům předal všechny informace. Osud kovárny se tak nadále bude řešit a s největší pravděpodobností budeme hledat cestu, jak tuto budovu zachránit,“ zdůraznil Miloslav Záškoda.

„Stará kovárna ve Věžnici na Havlíčkobrodsku je unikát a měla by zůstat zachována, prohlásil Jan Prchal z Polné. Jak prozradil, starobylý objekt se zvoničkou v dolní části vsi mu kdysi učaroval. „Takové stavby se dneska už na Vysočině těžko hledají, už prakticky neexistují. Bylo by vhodné, kdyby se zastupitelé ve Věžnici snažili stavbu zachránit. Byl by z ní nádherný skanzen. Věžnice by tak měla kromě starobylého kamenného mostu u Lutriána, Kolpingovy kaple a smírčího kamene další zajímavou dominantu,“ zdůraznil Jan Prchal, který je jednatelem Klubu za historickou Polnou.

O kovárnu se zvoničkou se zajímal také bývalý starosta Věžnice Josef Málek. I on se domníval, že stojí za záchranu. „V rámci zkrášlování obce jsme se rozhodli podat žádost o dotaci na demolici kovárny v dolní části vsi. Z předchozích let jsme měli posudek, který říká, že se stavba již nevyplatí opravovat a je lepší ji odstranit. Podařilo se nám získat stavební povolení k demolici a mohli jsme zažádat o dotaci,“ popsal situaci koncem loňského roku starosta David Drahoš.

V budově byla podle Málka nějakou dobu i základní škola. Pak se stará kovárna využívala hlavně k bydlení. „Ještě po druhé světové válce tu bydlela paní, která měla za úkol pečovat hlavně o zvoničku. Zvonila ráno, v poledne a večer. Za to dostala od obce kus louky, na které mohla pást kozy,“ uvedl bývalý starosta Josef Málek další podrobnosti.

Když obyvatelka zemřela, koupil kovárnu podle Málka veterinář z Jihlavy a používal ji jako rekreační chatu. „Opravdu se o kovárnu staral a snažil se zachovat původní podobu, včetně černé kuchyně. Jenže pak zemřel a kovárna zůstala opuštěná. Dcera pana majitele žije v Praze o kovárnu neměla zájem. Budova snad 30 let jen chátrala. Vstup byl sice zatlučený prkny, ale stejně se dovnitř dostal bezdomovec a v kovárně začalo hořet. Nakonec ji majitelka nechala obci tuším za symbolickou korunu. Zvon z věžičky je na obecním úřadě,“ popsal Josef Málek další smutný osud unikátní stavby.

Pokud by stará kovárna šla k zemi, obec chtěla na jejím místě postavit pomník se zvoničkou na památku obyvatel z Dolní Věžnice, kteří zahynuli v bojích 1. a 2. světové války. Do zvoničky nechá obecní úřad pověsit právě zvon ze staré kovárny.