Kliknutím zvětšíte„Otázka těžby uranu u nás mě hodně trápí. Uran je bezesporu strategická surovina patřící státu. Ale obec, na jejímž území se bude těžit, by měla spolurozhodovat o těžbě, případně získat určité kompenzace za újmu, která jí bude těžbou způsobena,“ zdůrazňuje starosta Brzkova Aleš Bořil. Jenže těžba uranu na Vysočině mohla odstartovat už daleko dřív.
„Jáchymov, Dolní Rožínka, Příbram. Nechybělo mnoho a na seznamu českých uranových dolů mohl být i Vestec – kopec nedaleko od Chotěboře,“ tvrdí regionální historik a publicista Jiří Svatoš a vysvětluje, že když po druhé světové válce nastala válka studená, začali si západní a východní blok navzájem vyhrožovat jadernými zbraněmi. Pro případ, že by konflikt přece jen propukl, potřeboval Sovětský svaz co nejintenzivněji zbrojit. Proto už od roku 1945 z Československa odvážel veškeré tamní zásoby uranu.
Těžební věž a pokusná štola
Na počátku padesátých let učinili podle Svatoše českoslovenští inženýři zajímavý objev. Zjistili, že jisté zásoby uranu se nachází i u vrchu Vestec na severu Havlíčkobrodska. Na místě záhy vyrostla těžební věž a horníci začali razit pokusnou štolu.
„Samotná pokusná těžba odstartovala v roce 1953. Zkoumání vytěžených hornin však nepřineslo kýžený výsledek – uran se v nich sice vyskytoval, bylo ho však tak málo, že případné soustavné dolování by se nevyplatilo,“ vysvětluje Svatoš a dodává, že pokusná těžba na Chotěbořsku nakonec pokračovala celé tři roky. „Definitivně skončila až v roce 1956. Následně dělníci z vrcholu Vestec odstranili těžební věž a vstup do pokusné štoly uzavřeli těžkým betonovým poklopem,“ dodává Svatoš.
Právě ten na místě těžby zůstává dodnes a je na něm dokonce, podle Svatoše, byť špatně patrný, letopočet 1956 a také hornický symbol zkřížená kladiva. Kromě poklopu těžbu na místě připomínají už jen prakticky neznatelné terénní úpravy a také dva železobetonové bloky, za které bývala zachycená těžební věž.
Padesátá léta
Uranové doly otevřené v 50. letech dvacátého století odesílaly podle Svatoše většinu své produkce do Sovětského svazu (bez patřičné protihodnoty). Zejména v 50. letech v nich byli nuceni bez ochranných prostředků pracovat političtí vězni. Jednalo se zejména o těžební oblasti Jáchymov, Horní Slavkov a Příbram. Souběžně probíhal intenzívní průzkum a vyhledávání nových ložisek uranu a v průběhu několika let se prokázalo, že Československo se řadí v zásobách uranové rudy mezi světovou velmoc.
Mimo lokality Jáchymov, Horní Slavkov a Příbram byla nalezena a otevřena další hlubinná ložiska menšího či většího významu Vítkov a Dyleň v západních Čechách, Okrouhlá Radouň (jižní Čechy), Hamr na Jezeře a Křižany (Liberecko), Javorník-Zálesí, Licoměřice-Březinka, Chotěboř, Rožná-Olší, Slavkovice-Petrovice (okres Žďár nad Sázavou), Trutnovsko, Brzkov-Polná, Jasenice-Pucov (Náměšť nad Oslavou) . V době největšího rozvoje v 70. letech 20. století zaměstnával československý uranový průmysl kolem 60 000 pracovníků, koncem 80. let došlo k útlumu v důsledku částečného vytěžení zásob, ekonomické nerentabilnosti při těžbě z velkých hloubek i ekologické zátěži na krajinu v okolí exploatace. Počátkem 90. let došlo zejména v rudném hornictví k rušení dotační politiky státu a z tohoto důvodu byly téměř všechny doly uzavřeny.
52
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
