Nejvíce vyprávěla o nezapomenutelných návštěvách Ameriky. I přesto, že anglicky neuměla ani slovo, neměla prý problém se nějakým způsobem domluvit. I když to někdy nedopadlo podle jejích představ.

„Chtěla jsem si v kavárně objednat kafe, ale samozřejmě jsem netušila, co mám říci. Poradili mi jednu frázi: coffee, please (kávu, prosím, pozn. aut.), která prý zaručeně pomůže,“ vzpomněla Uršula Kluková. Na zmíněnou větu však prodavačka reagovala záplavou různých otázek, na které herečka a komička opět na radu svých kolegů odpovídala pouze „yes“ (ano). „Tato naše srdečná komunikace trvala několik minut. Na jejím konci přede mne postavili guláš,“ směje se.

Podotýká však, že na tom byla i tak lépe než její kolega Šimek, který si před odletem zaplatil kurzy angličtiny. „Absolvoval jenom dva. Výsledkem bylo, že se všeho všudy naučil jednu větu „this is my umbrella“ (to je můj deštník, pozn. aut.). A jako na potvoru v tu dobu nepršelo,“ prozradila na svého hereckého partnera, se kterým strávila na prknech divadla Semafor úctyhodných šestnáct let. I přesto, že byli velcí parťáci, nikdy si prý nepotykali.

Další zážitek se také týkal angličtiny. Jednou byla celá „semaforská“ parta na výletě. Uršula Kluková v jednu chvíli potkala dámu, která k ní promluvila hodně rychlou a nesrozumitelnou angličtinou. „Ze zoufalství jsem na ni jen vyjekla: Kikiriki! Paní se na chvilku zamyslela a s velkým porozuměním mi odpověděla: Oh, yes. Později jsem se dozvěděla, že mne jenom chtěla varovat, že na těch schodech to klouže, abych si dala pozor,“ se smíchem vyprávěla pobavenému publiku v chotěbořské kavárně.

Polykala pampelišky

Uršula Kluková přišla na svět za války, ale za té druhé, jak sama s vtipem poznamenala. Její maminka se narodila v Rusku, tatínek v Rumunsku a ona sama v Polsku. Doma prý mluvili hodně dlouho německy, jelikož bydleli v pohraničí. „Pak, někdy v roce 1946, kdy se různě měnily hranice, jsme zjistili, že jsme vlastně Češi, a tak jsme se přestěhovali do Broumova,“ vzpomíná.

Sympatická herečka neopomněla ani své herecké začátky. Nikdy by si podle svých slov nepomyslela, že bude na jednom jevišti stát například s Naďou Urbánkovou nebo Věrou Křesadlovou. Zejména s druhou manželkou režiséra Miloše Formana se staly dobrými přítelkyněmi. „Byly jsme takové lázeňské kamarádky. A hodně jsme experimentovaly se zdravým životním stylem, zvláště po revoluci. Začaly se objevovat různé trendy ve zdravé výživě a my jsme je musely všechny vyzkoušet,“ říká. Jednu chvíli například polykaly pampelišky, protože údajně pomáhaly předcházet cukrovce. „Což o to, jíst to ještě jakžtakž šlo, horší ale bylo, když to mělo jít ven,“ směje se.

Herečka a komička má za sebou řadu rolí nejenom v divadle, ale i v televizi. Diváci si ji určitě vybaví například ze seriálu Doktoři z Počátků. Tato práce jí však nepřinášela takové uspokojení, jak by si přála. „Je to taková fabrika. Točíte každý den, texty se učíte jako na běžícím pásu. Jede se hned na první. Nebyla jsem na to zvyklá,“ přiznává. Možná i kvůli tomu pak v průběhu natáčení onemocněla. „Měla jsem vyhřezlou plotýnku a problémy se žaludkem,“ přiznává. Jedním dechem však dodala, že se na placu sešla skvělá parta a poznala i nové přátele.

Málokdo ví, že Uršula Kluková ve volném čase vykládá karty. „Člověk se každý den něco naučí, ale furt to neumí,“ usmívá se.

A otázka padla i na pověstné postelové scény. Zahrála si je někdy? „Jednou na Silvestra. Bylo to s Pepou Dvořákem a moc se mi to líbilo,“ uzavřela s úsměvem.