Závodů se mohl zúčastnit prakticky kdokoliv. Na sedadlech spolujezdců se tak objevily například i děti. „Nejstarší účastník byl bývalý motocyklový závodník pan Jiří Bartůšek, ročník 1932. Ještě nikdy nevynechal a je to čestný člen našeho klubu,“ vyzdvihl Josef Zámečník, jeden z organizátorů akce a místopředseda Veterán klubu Úsobí.

Také o pestrost historických závodních strojů nebyla nouze. „Jedinou podmínkou pro zařazení do závodu je, aby byl stroj v kategorii veterán. Některé mají veteránská čísla, ale pár jich jezdí i na současných číslech v běžném provozu,“ popsal Zámečník.

Jak už název napovídá, trasa závodu vedla do kopce. „Jelo se směrem na Chýšku. Tento kopeček máme rádi a navíc jsme letos měli výhodu, že se tam opravuje silnice, takže nebyl ani takový provoz,“ prozradil Zámečník.

Rychlost ale při těchto závodech nebyla hlavní. „Často si lidé myslí, že musí jet co nejrychleji, ale není to pravda. Jede se dvakrát a časy by měly být stejné. Navíc je to stížené dvěma překážkami, jedna je zastavení na stopce a pak se musí trefit kolem na prkno a přejet ho. Kdo nezastaví nebo se netrefí, čeká ho bodová penalizace,“ vysvětlil Zámečník.

„Jednou tady mým autem závodil tatínek Daniela Landy, to je závodník autocrossu, a byl absolutním vítězem. Měl rozdíl časů jen jednu setinu vteřiny a říkal, že ta setina byla slepice, která jim vběhla do cesty a museli přibrzdit,“ zasmál se Zámečník.