U stolů sedí pozorní diváci od těch nejmenších až po nejstarší. Nikdo z nich nespustí ani na chvilku oči a nastražené uši z dvojice před nimi – pánů herců Františka Švihlíka a Erika Parduse. Ti baví celou společnost.

„Eriku, jsi držitel ceny Thálie a ceny Alfréda Radoka, za to ti dodatečně gratuluji a chtěl jsem se zeptat, jestli si myslíš, že je ta Thálie zasloužená?“ ptá se s úsměvem svého hereckého kolegy z Četnických humoresek František Švihlík.

„Jak, asi?“ opáčí mu Pardus. „Jestli máš pocit, že sis ji zasloužil,“ nenechá se odbýt Švihlík za všeobecného veselí posluchačů.

První láska i naschvály

„Ty jsi had. Myslím, že jsem si ji zasloužil, a dokaž mi opak,“ nenechá se zaskočit Pardus.

Postupně se herecká dvojka dostává od ceny Thálie přes první dětskou lásku a zážitky s viagrou až po naschvály, které dělají herci režisérům a naopak.

Prostor dostávají po krátké kuřácké pauze i diváci. „Jaký jste táta?“ ptá se Marcela.

„Já si myslím, že jsem velmi tolerantní, někdy si to až vyčítám. Jsem totiž takový ten nevýchovný typ otce, takže dětem podstrojuju a žena mi to vyčítá. Asi bych se měl chovat kategoričtěji, ale když vidím ten chaos, který panuje kolem nás, říkám si, že dokud můžu, chci dětem pomoci. I když samozřejmě vím, že tento způsob výchovy není úplně ideální,“ přiznává s úsměvem Pardus.

„Pro oba,“ čte Švihlík další dotaz.

„Máte víc šál, nebo kravat?“

„Tak já mám asi dvě kravaty k jednomu obleku, který je ale téměř nenošený. Hraju teď jednu roli, kde je mým divadelním kostýmem právě tento oblek. A ten pak nosím na rauty po premiérách, kde se pohybují takoví ti podnikatelé a další lidé společensky oblečení, a k němu si beru svoji kravatu,“ vysvětluje Pardus. Šálu mám jen jednu a tu jsem si půjčil od souseda kvůli Františkovi,“ vysvětluje herec.„Tak to já nemám kravatu ani jednu, zato šál mám několik,“ odpovídá představitel Čendy z Četnických humoresek.

Další dotaz směřuje na Erika Parduse a týká se opět jeho rodiny. „Co dělá syn?“ čte otázku František Švihlík.
„Syn dělá to, co chceme my,“ odpovídá s humorem sobě vlastním Pardus.

„Nemůžeme mu samozřejmě dopřát vše, co on chce. Třeba chtěl být kosmonautem, ale kde by asi u nás startoval? Potom chtěl být vrcholovým sportovcem, ale v české házené, takže to jsme mu taky rozmluvili, ta se špatně platí. No a za třetí chtěl být kuchařem, a to jsme mu povolili, vaří výborně,“ směje se Pardus.

Všetečných otázek je na oba protagonisty známého českého seriálu více než dost, oba jsou velmi dobře naladěni a odpovídají všem s grácií a humorem, nevykolejí je žádná otázka. Atmosféra je více než přátelská, až rodinná a je více než možné, že Erik Pardus v penzionu Bílek nevyprávěl o své herecké práci naposledy.