Automobilová soutěž se stala připomínkou i svého dlouholetého organizátora. „Podtitul akce je Memoriál Jana Kunta, což byl mentor této soutěže a hlavní organizátor. Bohužel kvůli zákeřné nemoci už není mezi námi, takže jsme se dohodli, že na něj budeme touto cestou vzpomínat,“ uvedl jeden z organizátorů soutěže Jiří Medek.

Kdo by ale čekal klasickou rallye, byl by na omylu. „Rallye se soutěži říkalo v historii, my máme radši pojmenování automobilová orientační soutěž. Protože když si lidé řeknou rallye, tak si myslí, že je to běžná rychlostní soutěž a myslím si, že je to může od registrace i trochu odradit. Je to zkrátka orientační soutěž a především zábava,“ popsal druhý organizátor Jiří Svoboda.

Hlavním cílem závodu tedy nebyla rychlost. „Každý zná klasickou šipkovanou, kterou jsme hráli v dobách našeho mládí, tak toto je šipkovaná v běžném provozu. A dalším účelem závodu je poznávání míst na Havlíčkobrodsku a jízda trasou, kde jsme ještě nebyli,“ pověděl Svoboda.

Letos trať vedla přes Světelsko, Ledečsko a Lipnici nad Sázavou. „Začínali jsme na letišti v Havlíčkově Brodě, kde jsme měli jízdu zručnosti. Pak závodníci směřovali směrem na Věž a dostali se až na Pelhřimovsko do Kaliště, kde viděli rodný dům Gustava Mahlera. Časová kontrola pak byla v zaniklém městečku Zahrádka u Želivky, kde na ně čekal i menší testík,“ nastínil Medek.

Druhá etapa pak účastníky zavedla do Kožlí, Ledče nad Sázavou, Vilémovic, Melechova, Dolního Města, Lipnice nad Sázavou, Babic, Okrouhlice, Veselého Žďáru, Havlíčkova Brodu a končila na hřišti v Břevnici. „Jelo se i velmi uzoučkými cestičkami, ale především krásnou přírodou a kolem krásných objektů,“ vyzdvihl Medek.

Cestou na závodníky čekala i řada úkolů, jejichž řešení zaznamenávali do jízdního výkazu. Jejich odpovědi ovlivnily i výsledné pořadí. „Posádky zjišťovaly například kde se narodil Gustav Mahler, výšku kostela, kolik je ciferníků na kostele,“ vyjmenoval Medek.

Tentokrát se na start postavilo celkem devatenáct týmů. „Dohromady tady bylo třiačtyřicet lidí. Posádky musí mít minimálně dva členy, ale jely i ve třech nebo ve čtyřech. Pestré bylo i věkové složení, a to od dětí až po seniory,“ přiblížil Svoboda.

Jedním ze závodníků byl i Martin Vokáč z Havlíčkova Brodu, který v soutěži není žádným nováčkem. Letos závodil už popáté a v jeho autě se sešly tři generace Vokáčů. „Jel jsem se synem a s tátou. Já jsem řídil a táta radil. Řekl bych, že tentokrát byl závod jednodušší než dřív. Jednak to bylo tím, že nebyla takzvaná chlupatá čára, což je specifický způsob orientačního značení, ale i proto, že trať vedla přes regiony, kde to docela znám,“ prozradil Vokáč.

Za volant se ale posadily i ženy. „Sice jsme se ztratili, ale jelo se nám dobře. Dcera Dominika řídila, její přítel ji navigoval a my jsme to vzadu hlídali. Vzpomínali jsme i na mého tátu Jana Kunta, protože on to vždycky organizoval, zaštiťovat a plánoval,“ svěřila se Magdalena Valášková.

„Nejtěžší pro nás byla asi slepá mapa. Museli jsme se asi třikrát vracet a tím jsme ztratili hodně času. Pak nám dělalo trochu problém odhadování vzdálenosti, takže v tom nám museli pomoci chlapi. I tak to ale nebylo nějak extrémně náročné a jelo se nám dobře,“ zasmála se Dominika Valášková. Tato čtyřčlenná posádka, kterou tvořil i pes, nakonec skončila na druhém místě.

Bronzovou příčku obsadil tým rodiny Michálkových a první místo pak vybojovala posádka Michala Müllera. Müllerovi si kromě malého poháru odnesli i putovní pohár starosty města Havlíčkův Brod. S prázdnou však neodešel nikdo. Drobné ceny byly připraveny pro všechny účastníky.