„Byl zdejším statkářem, když českobělské panství zdědil po svém strýci. Proslul jako zemědělský odborník. Podle některých zdrojů zastával post starosty okresu Německý Brod, podle jiných byl řadovým členem okresního zastupitelstva," řekla Deníku českobělská kronikářka Veronika Dobišová.

Letos uplynulo 160 let od Sajfertova narození a 105 let od jeho úmrtí. Na svět přišel 4. října 1856 ve slezských Křelicích a zemřel náhle 11. dubna 1911 v České Bělé. Pomník s nápisem Rodina Sajfertova musel být odkloněn při letošním bourání bývalé hřbitovní márnice, k jejíž zdi byl před více než sto lety přistaven.

Sajfert se angažoval i politicky. V zemských volbách v roce 1889 byl zvolen do Českého zemského sněmu a mandát znovu obhájil v roce 1895. V dubnu 1910 byl povolán za doživotního člena Panské sněmovny, nevolené horní komory Říšské rady. Za politickou angažovanost ho Vídeň odměnila Řádem železné koruny a Řádem Františka Josefa. Uměl spojit velkou politiku s prací pro obec. V Bělé založil sbor dobrovolných hasičů a 28 let byl jeho prvním velitelem. Jako předseda hospodářsko-okrašlovacímu spolku dal na tvorbu krajiny, podél silnic vysazoval stromořadí. Díky jeho vlivu byl v obci zřízen lékařský obvod, četnická stanice a telegraf.

„Byl to právě on, kdo od roku 1900 prosadil rozšíření názvu obce. Bělých bez přívlastku bylo nejméně deset a dopisy adresované do naší Bělé bloudily jinde, což Sajferta, který čile korespondoval s Prahou i Vídní, hodně rozčilovalo," uzavírá zásluhy velké osobnosti někdejšího Německobrodska druhé poloviny 19. století Veronika Dobišová.

Ivo Havlík