Údolí Doubravy je přírodní rezervace, která leží v chráněné krajinné oblasti, severovýchodně od Chotěboře, nedaleko obce Bílek. Doubrava se zařezává do údolí hlubokého až 80 metrů a dlouhého přes čtyři kilometry. Údolí je tvořené rozpukanými rulami, vytvářejícími zákruty a soutěsky. Koryto je pokryto balvany, vytváří místy peřeje a menší či větší vodopády. Zhruba uprostřed údolí se nachází asi stometrový úsek, kde říčka protéká jen pár metrů širokou soutěskou, toto místo je nazváno jako Koryto. Je zakončené dvěma vodopády 1,5 a 2,5 metru vysokými.

Také zde můžeme najít místo, kde se nacházel středověký hrádek Sokolohrady. Na vrcholu, kam vede turistická stezka, je upravená vyhlídka. Jsou zde pozůstatky hradu ze 13. století. Na protějším, levém břehu říčky se nad koruny smrků vypíná skalní věž, nazvaná Čertův stolek. Dolní stěna dosahuje výšky asi třiceti metrů, vrchol je zpřístupněn. Pod Čertovým stolkem se mrazovým zvětráváním vyvinulo nejrozsáhlejší kamenné moře v údolí Doubravy, balvany zasahují až do říčního toku.

Ale vraťme se k otázce o utopeném vodníkovi. Podle pověsti tudy jel kdysi povoz. Vozku zastavil malý, drobný mužíček, který prosil o svezení. Když vozka svolil a zeleně oděný mužíček se uvelebil na kozlíku, prozradil vozkovi, kam jede. Je totiž vltavským vodníkem a jeho dceru mu unesl vodník z Doubravky, se kterým jde svést boj na život a na smrt. Podle jiného zdroje se jednalo o vodníka sázavského. Řekl vozkovi, že chce-li, může zápas sledovat z nedalekého vrchu. Bude-li na povrchu řeky bílá pěna, bude vítězem, pokud krvavá, pak je přemožen a vozka ať na nic nehledí a práskne do koní. Pověst hovoří o tom, že se nejdříve objevila pěna bílá, voda se ale nakonec zkalila a zčervenala.

A jak to bylo s přelstěním čerta? Podle pověsti zde pobýval poustevník. Bydlel v jeskyni a živil se lesními plody. Uprostřed jeskyně měl veliký kámen, který používal jako stůl. Z jeho klidu ho vytrhoval ďábel, který den co den přicházel do poustevníkovy jeskyně, sedl si na lavici a lákáním na lahodná jídla ho vybízel k pokušení. Když už byl poustevník bezradný, napadlo ho, že by se měl jít do Chotěboře poradit s knězem. Kněz mu poradil, aby na lavici, kde ďábel sedával, nakreslil svěcenou křídou tři velké kříže. Poustevník poděkoval za radu a pospíchal k domovu.

Poté, co udělal na balvan kříže, čekal na čertův příchod. Ten se za chvilku se objevil v jeskyni, a jak bylo jeho zvykem, začal poustevníka pokoušet. Ale jak se posadil na kamennou lavici, proměnil se v páru a zmizel. Od té doby se v jeskyni už nikdy neukázal a poustevník měl klid. Kámen, na kterém čert vysedával, byl nazván Čertův stolek.

A jaká je odpověď na třetí otázku, jestli je údolí Doubravy nejhezčím údolím celých Železných hor? Tak na tu si po návštěvě údolí musí odpovědět každý sám.

Vladimír Havlíček