„Avšak chtěli jsme, aby náš plánovaný vodácký výlet po řece Sázavě byl pokud možno spojený i s nějakou sportovní aktivitou a nešlo pouze o to, dojet se někam podívat," řekl Václav Buka, který dal partu dohromady.
Tři lodě si zapůjčili přímo v Ledči nad Sázavou a rozhodli se, že se vydají po proudu až Horce vzdálené asi dvacet kilometrů.
„Na loďce, či lépe řečeno na kanoi, které jsme si půjčili, nikdo z nás doposud pořádně neplul. Zprvu jsme tedy měli obavy, jak se nám pojede, a zda vůbec vyjedeme. V půjčovně nám však vše ochotně vysvětlili, my to odkývali a vyrazili jsme," usmál se Vašek.
Nalodění proběhlo bez problémů, stejně tak i vyplutí, avšak hned, asi dvacet metrů od půjčovny, se vodáci museli vypořádat s nástrahami prvního jezu.
„Sjezd se nakonec nekonal a lodě jsme raději přenesli, přece jen jsme vodáci začátečníci. Jezy jsme po cestě museli nakonec zdolat ještě další čtyři, z toho byl sjízdný, tedy pro nás sjízdný, pouze jeden. Nutno podotknout, že vystupování z lodi u jezu nebylo mnohdy pohodlné či bezpečné, všude to velmi klouzalo a hrozil pád," poznamenala Veronika Pipková, další účastnice vodácké výpravy.
Samotná plavba probíhala poklidně. Řeka byla klidná, místy až příliš, a tak vodáci museli pádlovat opravdu celou cestu. „Čekal jsem, že to pojede trochu víc, a také, že si místy alespoň trochu odpočinu," pronesl Vašek. Naštěstí nebyla po cestě nouze o stánky s občerstvením. „Míjeli jsme jich po cestě opravdu hodně a u každého potkali další vodáky či kempaře, kteří se na Sázavu vydali tak jako my," doplnila Veronika.
U řeky to v létě opravdu žije, na mnoha místech se hraje na kytaru, zpívá, a hlahol je slyšet od každého kempu či posezení od samotného rána.
Důležité je také zmínit, že vodáci a kempaři jsou lidé vesměs velmi milí, všichni se zdraví typickým vodáckým pozdrav ahój. „Za celou cestu jsme se nesetkali se zamračenou tváří. Všichni nám ochotně poradili, ať už jsme chtěli vědět, kde se právě nacházíme nebo, co zde mají dobrého k jídlu a pití," ocenil Vašek.
Celá cesta trvala ledečským vodákům téměř celý den. Vyjížděli v devět hodin ráno a do cíle své cesty dorazili kolem čtvrté odpoledne. V odběrné stanici, kde se vracejí lodě, ale byli přece jen trochu zaskočeni. Nikoho v ní nezastihli, našli pouze na stromě přibitou ceduli s osobitou výzvou: : Zabouchej třikrát, ve spěchu pětkrát. „A tak jsme třikrát zabouchali přiloženým kladívkem na kus rezavého železa a čekali. Z nedaleké chalupy opravdu vyšel starší pán s kárkou a malým hochem. Přišli, naložili pádla, barel a chlapeček nám ochotně ukázal cestu na nádraží, vzdálené asi patnáct minut chůze," popsal Vašek.
Je asi zbytečné hovořit o tom, že plavbu lze spojit i s koupáním, a to jak dobrovolným, tak i tím nedobrovolným. „Jo, jo. Vykoupali jsme se. Nedobrovolně a naštěstí jen jednou," smála se Veronika.
Na zpáteční cestě ve vlaku, nutno podotknout, že již značně znavena, se ledečská partička shodla, že v brzké době určitě vyrazí na Sázavu znova. Tentokrát ale z Horky do Kácova.
Andrea Provazníková
