Potápěč to při absolvování takových kurzů nemá vůbec snadné.

Potápěčská skupina v Pardubicích je opěrným bodem pro Pardubický, Královéhradecký, Liberecký a Olomoucký kraj. Hasiči potápěči slouží nepřetržitě 24 hodin denně. Slouží jeden den, druhý a třetí den je střídají potápěči z Hradce Králové a Olomouce.

„Nesmíme být ani trochu nachlazeni, nelze totiž ani při rýmě vyrovnávat tlak ve středouší a hrozí perforace ušního bubínku. Na každém kurzu musí být přítomen lékař a barokomora. Být potápěčem je velmi fyzicky a zdravotně náročné. Požadavky na potápěče i instruktory během kurzu jsou velmi vysoké,“ nastiňuje náročnost tohoto oboru Ondřej Koleno z HZS Pardubického kraje.

Potápěčský kurz hasiči absolvovali v lomu Borek u Golčova Jeníkova a lokalitě Leštinka u Prosetína na Chrudimsku.

„Hasiči potápěči nacvičovali pod uzavřenou hladinou, tedy zásahy pod ledem a v uzavřeném prostoru zvaném Keson (z franc. caisson - je to speciální typ potápěčského zvonu). Obvykle je to dutý kvádr bez dna, který se používá ve stavebnictví pro práce vykonávané pod hladinou vody. Uzavřený prostor v tomto kurzu představoval potápěčský keson a potopený autobus. Potápěči měli za úkol nalézt a bezpečně vynést na hladinu osobu z potopeného autobusu a kesonu," uvedla mluvčí krajských hasičů Vendula Horáková.

V minulých dnech se konal dokonce celorepublikový specializační kurz – POT III. Týdenního kurzu, který byl zakončen ústní a praktickou zkouškou a písemným testem, se účastnili i tři profesionální hasiči potápěči z Pardubického kraje – Ondřej Koleno, Marek Víšek a Daniel Knápek.

V prvním případě se jednalo o figurínu a v druhém o skutečného potápěče, který měl během ponoru zdravotní indispozici a uvízl v kesonu. Úkolem bylo tedy vynést z hloubky 32 m a v druhém případě 18 m pod hladinou potápěče, který se nemohl vynořit.

„Figurínu museli hasiči umístit na nosítka a pomocí lanové techniky ji dostat na břeh,“ říká Ondřej Koleno.Hasiči potápěči pracovali pod tlakem a s časem, aby stihli záchranu „živé“ figuríny.

Dalším úkolem bylo řezání pod vodou, práce s vaky i vyzvednutí předmětu pomocí vzduchových vaků a následovala ústní zkouška.

„Hasiči-potápěči musí ovládat nejen praxi, ale také teorii, která obnáší perfektní znalosti z fyziologie, anatomie, fyziky, první pomoci a musí vědět i o veškerém nebezpečí, které jim pod vodní hladinou může hrozit. Příslušníci pardubické potápěčské skupiny se již zúčastnili mnoha zásahů na vodních plochách, jejich operační nasazení je v několika krajích,“ doplňuje Ondřej Koleno.