„Budovu jsme stavěli v minulosti v takzvané akci Z. Pak ji provozovala bývalá Jednota. Když se Jednota rozhodla, že už prodejnu nechce, obec ji odkoupila napůl se současnou majitelkou," nastínil stručnou historii obchodu podmok-lanský starosta Jiří Zatřepálek s tím, že pozemek pod obchodem patří obci – polovina obchodu je obce, polovina patří soukromé majitelce. Prodejna sídlí v budově, kde je také obecní úřad.

„Paní Bajowská platí energie, obec jí přispívá na provoz. Obecní úřad také odsouhlasil pro paní Bajowskou dotaci ve výši 25 tisíc korun, aby si mohla zavést EET (elektronickou evidenci tržeb), umožnili jsme jí napojit se na náš internet a snažíme se jí pomoci se zavedením elektronické evidence," vysvětlil starosta Zatřepálek vztahy mezi obchodem a obecním úřadem.

V době návštěvy redaktorky Deníku bylo v prodejně zrovna několik místních seniorů v družném hovoru. „Tenhle obchod není jen prodejna, je pro nás místo, kde se můžeme občas sejít," sdělili s úsměvem postarší zákazníci. „Ten obchod je takový náš vesnický parlament, hospodu nemáme," potvrdil starosta Zatřepálek a zdůraznil, že obec dělá vše, co může, pro to, aby obchod ve vsi udržela.

„Do města je daleko, jezdí k nám nakupovat i důchodci ze sousedních osad," podotkl starosta.

Prodavačka Mirka Bajowská se v současné době chystá na zavedení EET, pilně trénuje, aby systém zvládla, ale nadšená z toho není.

„Jsem v důchodu, takže mi to učení už jde hůř. Ale nechápu, proč si musím takovou evidenci vůbec zavádět," vrtí hlavou paní Mirka.

Jak vysvětlila, pracuje v obchodě 45 let, práce ji baví, jinak by toho už prý dávno nechala. „Za elektřinu platím tisíce, platím si i odborníka, který mi dělá účetnictví. Daně přesně do koruny odvádím finančnímu úřadu. Takže nevím, proč ještě evidenci tržeb. Je to zbytečné obtěžování. Nikdy jsem nic neukradla," povzdechla si paní Mirka. Podle jejích zkušeností není venkovský obchod místem, kde by se dalo zbohatnout. „Pomohla by mi dotace na provoz vesnických obchodů, jakou nabízejí venkovu sousední Pardubice. Kdybych neměla důchod, tak musím obchodu nechat, protože by mě neuživil. Například objednám deset chlebů, ale prodám polovinu. Hned mám prodělek. Ke mně chodí nakupovat většinou důchodci. Ti moc peněz nemají, mladí jezdí do marketů," popsala paní Bajowská, jak to v takové vesnické prodejně chodí. A jak nakonec dodala, je otázka, co bude dál, až práci v obchodě nezvládne. Náhradu za sebe sežene těžko…