Připomeňme, že Václav Zelený zakládal společně s Karlem Jaromírem Erbenem časopis Obzor. Ale jeho jméno bychom v tomto časopise hledali marně. Psal totiž pod různými pseudonymy a šiframi.
Májovci a Máj
Krátce poté, co se stal členem Královské společnosti nauk, začal spolupracovat s Májovci, a tudíž i přispíval do slavného a vyhlášeného almanachu Máj. To, že měl k novinařině vztah, dokazují také i další časopisy, v nichž působil. Uveďme například Obrazy z Itálie, Obecné listy či Národ.
V roce 1861 se ale začala životní dráha Václava Zeleného ubírat politickým směrem.
Jako poslanec prosazoval rovnoprávnost českého jazyka v pedagogice. Tvrdil, že čeština je vyspělý jazyk, aby se jím mohlo vyučovat na všech typech škol. Není bez zajímavosti, že po veřejném prohlášení této myšlenky se poslaneckého mandátu raději vzdal.
Krátce nato přijal místo redaktora v Korbově vydavatelství. Dlouho tam ale nepobyl. Deset let před dvou smrtí byl totiž jmenován ředitelem nově zřázeného gymnázia na Malé Straně v Praze.
Na sklonku svého života se rozhodl Václav Zelený napsat několik životopisů. Prvním z nich byla monografie Karla Havlíčka Borovského. Následoval životopis Josefa Jungmana a Jana Kollára.
Radka Kárníková
