Jedním z nich je umlkání zvonů na Zelený čtvrtek a jejich opětovné rozeznění na Bílou sobotu.

Prý na památku Kristova utrpení, jiná legenda praví, že zvony odlétají do Říma pro požehnání Svatého otce za věrné služby církvi. Po celou dobu, kdy zvony mlčí, jsou nahrazovány řehtačkami a různými klapačkami.

V mnoha místech u nás se tento zvyk obnovuje, ale v obci Zboží mají pravděpodobně v této tradici primát. Velikonoční řehtání tam totiž nebylo nikdy přerušeno, a to ani v dobách, kdy bývalo vše, co bylo spojováno s náboženstvím, silně potlačováno.

Zvláštností je, že v obci mají velikou dřevěnou řehtačku, kterou nosí dva řehtáči a třetí točí klikou. I ti nejstarší obyvatelé obce shodně tvrdí, že ta zelená řehtačka je více než sto let stará. Slyšeli o ní vyprávět od svých předků, a bývalo prý zvykem, že řehtačku nosili při obřadu dva nejváženější páni kluci a dobu od Velikonoc do Velikonoc byla přechovávána v rodině, kde měli syna, který měl právo řehtat o příštích velikonocích.

Ve Zboží začínají každoročně službu řehtání vždy na Zelený čtvrtek večer, na Velký pátek obchází řehtáči obec ráno, v poledne, odpoledne ve tři hodiny a večer. Ráno na Bílou sobotu zní řehtačky a klapačky Zbožím naposledy.

Jiří Víšek