A ochoz věže ve výšce čtyřiceti metrů je jednoznačně jeho nejvyšším bodem. Výškou mu nemohou konkurovat ani budova finančního úřadu na nedalekém Smetanově náměstí, ani plocha střešního aeroportu nemocnice. Podívat se na město a jeho okolí z ptačí perspektivy zatouží v průběhu letní turistické sezony stovky návštěvníků Havlíčkova Brodu. Kromě vyhlídky se ale dozvědí i mnoho zajímavého. A to nejen o kostele, ale také o věži a tajemstvích, které ukrývá a má. „Tak, a můžeme jít nahoru," říkám Liboru Honzárkovi z Havlíčkova Brodu, který se každé léto stává erudovaným průvodcem zvídavých návštěvníků, u nevelkých leč bytelných dřevěných dveří v úpatí věže…
Tak kolik?
Nebojte se, to zvládnete (úsměv). Prvních sedm vstupních kamenných schodů už máme za sebou. A teď nás čeká dalších sto jedna kamenných vřetenových schodů a ještě dvaatřicet dřevěných v horních patrech. Za chvilku jsme tam.
A vejdu se vůbec na to točité schodiště?
Určitě, ale musíme jít za sebou. Schodiště je totiž široké zhruba tři čtvrtě metru.
Dole jste mi říkal, že turisty vodíte na věž už od roku 1994. Máte spočítáno, kolikrát jste za tu dobu šel nahoru a dolů?
Tak zcela přesně to nevím, ale když řeknu, že asi pětsetkrát, tak od pravdy zase až tak daleko nebudu.
Jak víme, ochoz je ve výšce čtyřiceti metrů, jaká je celková výška věže?
Jednapadesát metrů.
Byla věž od samého počátku součástí kostela?
To se s jistotou říci nedá, protože není známá původní podoba stavby. Kostel byl založen Řádem německých rytířů asi ve třetí třetině třináctého století. Kolem roku 1380 byl přestavěn do dvoulodní podoby a v roce 1422 ho vypálila a pobořila vojska Jana Žižky z Trocnova. Následně byl znovu dostavěn a zastřešen trámovou stropovou konstrukcí. V letech 1633 až 1637 byl opatřen valenou klenbou a přestavěn v barokním stylu na jednolodní. Kupole nad presbytářem byla vztyčena v letech 1706 až 1709 a freskami ji vyzdobil Jan Jakub Stevens ze Steinfelsu.
Dochovaly se?
Ne. Z této výmalby zůstaly jen nepatrné fragmenty v podobě čtyř andělů, později značně přemalovaných. Ti jsou umístěni v pendetivech stropu. Vlastní barokní rozsáhlá freska zobrazující osmero slavných jmen Panny Marie navždy zanikly při sesazení původní kopule, jež byla nahrazena v roce 1911 kupolí dřevěnou. Ale abych se vrátil k původní otázce. Věž kostela zaznamenal na svých skicách pro knihu La Barum Triumphale v roce 1704 brodský malíř Jan František Beckovský. A to je vlastně jediné dochované a také ověřené datum.
Tak, vřetenové schodiště máme šťastně za sebou a podívat se můžeme na skutečné klenoty věže, jimiž jsou bezesporu tyto tři nádherné zvony zavěšené na trámoví podstatně prostornější zvonice…
Přesně tak. Jmenují se Vilém, Václav a Barbora. Zatímco u Václava a Barbory známe přesně rok, kdy byly ulity – Barbora v roce 1449 a Václav v roce 1552, u Viléma to tak zcela zřejmé není. Dvoutunový Vilém je pravděpodobně nejstarším funkčním zavěšeným zvonem v Čechách. V Chebu sice mají zvon starší, ale ten již není funkční. Hovoří se o tom, že Vilém byl ulit v roce 1300 nebo 1305. Ve hře jsou ale i pozdější léta, a to 1330, respektive 1335. O původu zvonu toho moc známo není. Jediný písemný text, který lze považovat za věrohodný podklad ke zkoumání jeho původu, je dvouřádkový nápis v horní části zvonu. Latinský text je však možno do jisté míry považovat za záhadný až tajemný. Je napsán zkratkami s ve slovních náznacích, takže badatelé, kteří se snažili starou latinu převést do češtiny, nedošli ke shodě.
Víme, kdo se o to pokusil?
Ano. Jako první to byl v devatenáctém století místní archivář Jan Hulakovský a ten vznik zvonu datoval rokem 1305. Badatel Václav Fiedler to ale v roce 1916 rozporoval a uvádí rok 1300. Poslední verze překladu je z roku 1960. Josef Hejnic posunul dobu ulití zvonu do roku 1335 a přiklání se k verzi, že původním klášterem, pro který byl zvon ulit, je klášter ve Vilémově.
Zvoní se ještě na tyto tři zvony?
Na Viléma a Barboru ne, jen výjimečně, na Václava však ano a poměrně často. Například každý týden před mší. Až vystoupíme o patro výš na ochoz, uvidíme ještě další dva zvony. Prvním bude zvon Panny Marie Pomocné, který pochází z první poloviny 15. století, a sloužil jako zvon signální. Jeho hlas upozorňoval na požáry či jiná nebezpečí. Druhým je pak klasický umíráček z roku 1700. Ten se doposud používá při liturgických obřadech v kostele.
Copak je schováno za těmito dveřmi hned v sousedství zvonice?
Tady návštěvníkům ukazujeme hodinový stroj. V roce 1916 ho vyrobila známá čáslavská hodinářská firma Adamec. Stroj není funkční, ale prý by nepotřeboval moc, aby se znovu dal do chodu. Jinak věž kostela je zvenčí opatřena třemi ručičkovými ciferníky. Na severní a jižní straně jsou to klasické hodinové ciferníky, na západní je pak ne zcela tradiční ciferník čtyřiadvacetičíslicový. Jedna ručička ukazuje hodiny a druhá minuty. Hodiny jdou zcela přesně, řídí je satelit. Čtvrt, půl a tři čtvrtě odbíjí jeden cimbál umístěný ve zvonici, jednotlivé celé hodiny pak odbíjí druhý cimbál umístěný až nad půdním prostorem věže nad ochozem.
A můžeme po schodech směle zase o patro výš…
Ano a čeká na nás někdejší byt zvoníka, ochoz a samozřejmě výhled na město.
Tak a jsme tady…
Pojďte dál a než si to tady prohlédnete, tak vám povím, že věž havlíčkobrodského kostela Nanebevzetí Panny Marie byla nejdéle obývanou věží u nás. Až do roku 1973 zde bydlela rodina Grodlova. Za to, že se starala o hodinový stroj a František Grodl pracoval jako zvoník, mohla tento byt užívat. K dispozici měla předsíňku, kuchyňku a obývací pokoj, který sloužil současně jako ložnice. Topili si v kamnech a k dispozici měli i elektřinu, vodu a plyn. Na toaletu chodili o patro níž. Dříví, ale i třeba nábytek a další rozměrnější a těžší věci sem dopravovali lanem a pomocí rumpálu. To bylo mimochodem zcela autenticky zachyceno i v dokumentárním seriálu Československé televize o věžích v Československu, který v roce 1970 uváděl Miroslav Horníček. Osobně ale na věži nebyl.
Natáčely se ve věži i nějaké další pořady?
Natáčely. V devadesátých letech zde tehdejší televize Premiéra natáčela dokumentární pořad, v roce 2009 tady byl štáb Toulavé kamery České televize a před několika málo lety zde několik scén pro svůj film Všiváci natočil i režisér Roman Kašparovský. Vzpomínám si, že v jedné scéně seděl Jiří Mádl přímo v otevřeném okně zvonice.
Vidím na stole položenou pamětní knihu…
Ano, je to celkem pěkné a příjemné čtení. Lidem se tady vesměs velice líbí.
Vzpomenete si na nějakou zajímavou návštěvu?
Kromě celé řady českých a slovenských turistů jsme tady měli i Němce, Holanďany, Američany, Japonce či Indy. Velmi zajímavá byla i skupinka esperantistů. Byli mezi nimi i cizinci a těm výklad do esperanta překládali čeští členové výpravy.
Provádíte sám?
Vypomáhají mi především studenti.
Věž je otevřena celoročně?
Ne, jen v červenci a srpnu, a to každý den od 14.30 do 15.30 hodin. Informaci o možnosti návštěvy věže získají zájemci v městském informačním středisku. Na věž se ale mohou podívat i mimo uvedený čas, samozřejmě po předcházející telefonické domluvě.
Na schodišti, ale ani na ochoze, jak se dívám, moc místa není. Kolik lidí berete na prohlídku?
Strop je pětadvacet.
Tak si myslím, že vše, co mělo být řečeno, již vyřčeno bylo a můžeme se jít podívat ven a v klidu se pokochat vskutku výhledem na Brod a jeho okolí.
Pojďme. Slov už skutečně není třeba…
