Aby pec nevyhasla, měla správnou teplotu a dílo se nekazilo, je úkolem Petra Voříška z Hradce Králové. Pec ve Vlkovsku začal roztápět už v úterý 29. srpna dopoledne. S kolegy se u pece střídali ve dne v noci. V pátek 1. září kolem poledne má pec ideální teplotu k tavbě, asi tisíc sto stupňů Celsia. „Takzvaný palič nebo topič má u středověké pece stejně důležitou úlohu jako sklář. Oba dva se musejí domluvit, jak přikládat, aby oheň v peci nečadil a nestal se z něj takzvaný černý plamen. To pak sklo zčerná a sklář ho může vyhodit,“ vysvětluje Deníku bývalý zaměstnanec z výzkumného ústavu sklářského z Hradce Králové, který práci se sklem neopustil ani v důchodu. „Doma ve sklepě mám sklářské studio, kde vyrábím sklo stejnou metodou jako to dělali v osmnáctém století. Říká se mu lihtyalin nebo také achátové sklo,“ dodává. Petr Voříšek upřesňuje, že na správné vytápění středověké pece má vliv i to, jaké má dřevo k topení délku a tvrdost.

Tavba ve středověké sklářské peci ve Vlkovsku počítá letos osmý ročník, koná se v režii Muzea Vysočiny Havlíčkův Brod. Do Vlkovska v pátek od rána mířily skupiny návštěvníků zvědavých na unikátní podívanou. Třeba Ivana Havlíková nevynechala ani jeden ročník. „Krásný zážitek. Dětem se to líbí. Moc mě mrzelo, když se objevila zpráva, že pec ve Vlkovsku končí,“ povzdechla si žena.

Pec žije dál

Pec ve Vlkovsku měla skutečně namále. Muzeum ji chtělo zrušit před dvěma lety z ekonomických důvodů. Pomocnou ruku podali skláři ze spolku Skláři Vysočiny. Zajistili provoz i dřevo.

Ba co víc, ze starodávné tavby skla se stal mezinárodní projekt. „Pec samozřejmě bude žít dál. Hledali jsme možnosti, jak ji oživit a zajistit finanční podporu a uspěli jsme,“ říká Alena Jindrová z havlíčkobrodského muzea.

Jedenáct se stupňů

Sklář František Novák z Dobronína na Jihlavsku tak může koncem léta ve Vlkovsku ukazovat i nadále svoje umění. „Při temperování musí teplota uvnitř pece vystoupat nad 1100 stupňů Celsia,“ zdůrazňuje sklář a dodává, že trvalo dost dlouho, než se moderní skláři naučili pracovat stejně jako jejich kolegové ve středověku. „Ani neříkám, kolik jsme toho zkazili. Přitom oni neměli počítače, jen svoje zkušenosti a talent,“ říká.

Sklářská pec ve Vlkovsku
Pec je jediná na Vysočině. Začalo jako experiment s poněkud nejistým výsledkem, do kterého se pustilo havlíčkobrodské Muzeum Vysočiny v čele s bývalým ředitelem Jiřím Jedličkou. Nakonec se z pokusu oživit řemeslo středověkých sklářů stala tradice. Pec stojí v lokalitě Vlkovsko, kousek za rybníkem Cihlář. Dokončit se ji podařilo v roce 2016. Tavba se odehrává každý rok na přelomu srpna a září. Pracovníci brodského Muzea Vysočiny při stavbě středověké sklárny vycházeli z nákresů rytíře Mandevilla, který v patnáctém století cestoval po Čechách a pořídil si i nákres české středověké sklárny včetně celého procesu výroby skla. O experiment se již v devadesátých letech minulého století snažil tým sklářů v severních Čechách.

Novák dále vysvětluje, proč bylo středověké sklo zelené a říkalo se mu lesní. „Barva zeleného skla je dána oxidem železnatým. Označení lesní sklo  je historické, neboť sklářské hutě potřebovaly dřevěné uhlí na rozpálení sklářské pece. Dostatek dřeva byl v lese, a proto se sklárny hojně zakládaly v příhraničních horách a zalesněných oblastech,“ dodává.

Kromě tavby skla mohou návštěvníci Vlkovska vidět i jak se vařilo ve středověkých píckách. Petra Tajovský Pospěchová z havlíčkobrodského muzea ukazuje v malé experimentální pícce, jak tady středověké hospodyně vařily polévku nebo pekly chleba.