Ve 12. století založili benediktini klášterní areál Vilémov s kostelem sv. Petra a Pavla, kvadraturou a hospodářským dvorem, kolem něhož postupně vyrostlo hrazené městečko. Klášter byl již roku 1119 označen monasterium Wilemow a roku 1121 nadán hrabaty Heřmanem/Hermannem a Vilémem/Wilhelmem ze Sulzbachu u Norimberka. Název Vilémov je odvozen od osobního jména Vilém – jednoho ze zakladatelů.

V roce 1253 se nazýval Wilhelmszell - Vilémova cela. V roce 1278 byl klášter vypálen vojsky krále Rudolfa Habsburského a v roce 1421 byl klášter dobyt husitskými vojsky Pražanů, mniši uprchli do Uherčic a konvent zde již nebyl obnoven. V roce 1469 se u Vilémova střetla vojska Matyáše Korvína a Jiřího z Poděbrad. Matyáš Korvín nakonec v nedalekém Úhrově kapituloval a k události se váže známý obraz Mikoláše Alše Setkání Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem.

Čápi na komíně ve Věži - Skále
OBRAZEM: Páreček čápů se vrátil na komín ve Skále