Pravda, mnoho už jich není a jedním takovým příkladem může být třeba Krucemburk. V nedávné době tady vedení městyse zainvestovalo zhruba dvě stě tisíc korun do modernizace promítací technologie.

Za snahu obce o udržení zdejšího biografu je rád i Ladislav Polanský, který s velkou láskou ve zdejším biografu promítá už od roku 1972. „Je to taková moje životní vášeň," říká s úsměvem muž, který v krucemburském kině promítal během mnoha let i ty největší filmové hity a snímky, které divákům za více než čtyři desetiletí pustil, by počítal na stovky a možná spíš na tisíce.

„Nejvíc lidí chodilo v sedmdesátých a osmdesátých letech. Na příběhy s Vinnetouem, nebo na Angeliku bývalo plno. Po revoluci pak byli velkým hitem třeba Černí baroni," vzpomíná Polanský. Ten získal lásku ke kinu už od svého otce, který se promítání dokonce stále věnuje. Kromě nich dvou v kině vypomáhá i Polanského dcera a švagr. Práce je tu totiž dost. Prodávání a trhání lístků, obsluha bufetu a samozřejmě práce s promítačkou.

A provoz, byť malého biografu, do kterého nyní přijde nanejvíce pár desítek lidí, není žádná selanka a vyžaduje i pevné nervy. „Někdy je to zajímavé. Už se mi třeba stalo, že diváci seděli v sále a já teprve vezl film v autě," usmívá promítač.

Budova kina v Krucemburku stojí už od roku 1964, předtím chodili lidé do sokolovny. A už více než deset let tady funguje i letní kino, které pomáhá dorovnávat ztráty z „běžné" sezony. Přeci jen v létě dorazí na dobrý film diváků znatelně víc. Tak jako tak však musí obec provoz zařízení dotovat.

Také Ladislav Polanský, který jinak pracuje jako prodavač, dostává za svoji neúnavnou činnost v biografu odměnu. „Trávím tu mnoho a mnoho

hodin před i po představeních. Ale je to jen takový přivýdělek. Kdyby tady mělo kino skončit, bylo by mi to hrozně líto," dodal.