Vojtěch Hlaváč se narodil 23. března 1849 v Ledči nad Sázavou. Zemřel 22 března 1911 v ruském Petrohradu ve věku 61 let. Do historie se zapsal jako český varhaník, skladatel, dirigent a vynálezce působící převážně v Rusku.

Jednoho dne, jak praví historické dokumenty, konkrétně 2. dubna 1848 o půl čtvrté odpoledne, vypukl v Ledči požár v horní části náměstí v domě 6. který patřil Eliáši Wintersteinovi. Během chvilky byla část náměstí v plamenech, kterým padlo za oběť 28 domů. V té době se do Ledče přistěhoval z Poděbrad Jan Hlaváč s manželkou Leopoldinou. Chtěl si v Ledči otevřít lékárnu. Koupil dva vyhořelé domy 7 a 8. Na jejich místě vystavěl dvoupatrový dům s lékárnou, kde se narodil jeho syn Vojtěch.

Nadané dítě

Vojtěch Hlaváč měl od malička výrazné hudební nadání, které zdědil po rodičích. Studoval na varhanické škole v Praze u Františka Blažka a Josefa Krejčího. Mnohé skladby Vojtěcha Hlaváče jsou populární dodnes. Po studiích v Praze začala jeho velká umělecká cesta světem. Ve studiu pokračoval na varhanické škole v Paříži. Krátce učil v Banátu v Oravici na jihu dnešního Rumunska a poté se stal sbormistrem německého pěveckého sdružení v nedalekém Vršaci (dnes na území Srbska). Byl povolán k vojenské službě do Vídně. Stal se plukovním kapelníkem, ale záhy zběhl do Ruska, kde získal na základě doporučení krajana Eduarda Nápravníka z Býště v Petrohradě postavení varhaníka carské italské opery a soukromě vyučoval hudbu.

Český Apollon

V roce 1882 odešel do Pavlovska, kde se stal dirigentem orchestru Uměleckého klubu. Hlavně v Pavlovsku byl Hlaváč velice populární. Dirigoval 2 500 koncertů. Je třeba dodat, že to byl krasavec, černovlasý a modrooký, navíc gentleman vybraného chování, kterého tamní dámy začaly nazývat českým Apollonem.

Ctitelek měl celé zástupy, od kterých dostával cenné dary ve zlatě a stříbře. Jenom zlatých a stříbrných taktovek měl padesát. Ovšem jako vojenský dezetér nesměl dlouho navštívit svoje rodiče v Ledči a pochlubit se jim se svými úspěchy. Domů do Ledče se dostal až v roce 1887 v květnu na zvláštní povolení. V Ledči uspořádal 12. června koncert v hostinci Jana Kunce. Po návratu do Petrohradu v roce 1888 založil univerzitní symfonický orchestr, sbor a studentský dechový orchestr. Do repertoáru zařazoval i díla českých skladatelů a zasloužil se tak o propagaci české hudby v Rusku. Poté, co byl oficiálně vyřazen z řad rakousko-uherské armády cestoval po světě, v americkém Chicagu řídil 13 koncertů, 12. srpna 1893 v Chicagu v rámci Českého dne ve velké festivalové hale dirigoval předehru k opeře Prodaná nevěsta. V Další části koncertu jej vystřídal Antonín Dvořák.

Rodné město Ledeč nad Sázavou navštívil Vojtěch Hlaváč znova při cestě z Ameriky v říjnu 1893. Přijel s manželkou, vlastní a nevlastní dcerou. Jeho stará matka v té době ještě žila, otec byl pohřben na ledečském hřbitově u Nejsvětější trojice. V té době věnoval Vojtěch Hlaváč rodnému městu svůj portrét. Město ho jmenovalo čestným občanem.

V roce 1893 působil Vojtěch Hlaváč jako hudební inspektor v ústavu prince z Oldenburku a v roce 1895 také v obdobném zařízení princezny z Oldenburku. Na Všeruské výstavě v Nižním Novgorod v roce 1896, řídil stovku koncertů.

Znovu se Vojtěch Hlaváč vrátil do Čech v letech 1897 až 1898, tehdy ho už doprovázela dcera, zpěvačka Zoja Vojtěchovna. Ta zazpívala před posluchači v brněnském Národním divadle árii z Blodkovy opery V studni česky.
Od roku 1900 až do své smrti byl Hlaváč varhaníkem dvorního orchestru v Petrohradě. Byl jmenován carským dvorním sólistou a kapitánem orchestrů ruského námořnictva. Za svou činnost v Rusku byl mnohokrát vyznamenán vysokými řády. V Rusku byl známý pod jménem Vojtěch Ivanovič Glavač.

Skladatel vynálezce

Vojtěch Hlaváč nebyl jen umělec, ale také vynálezce. V roce 1880 navrhl zdokonalené koncertní harmonium, které mělo 31 rejstříků, rozsah rozšířený o jednu oktávu a další technická vylepšení. Nástroj postavila stuttgartská firma „Schiedmayer und Söhne" a Hlaváč s ním podnikal koncertní turné po Německu, Itálii a Anglii. Později s tímto nástrojem vystupovala i jeho dcera, zpěvačka Zora Hlaváčová. V koncertní sezóně 1897–1898 jej představila i v Čechách.

Na své cestě po Itálii se seznámil s úpravou klavíru, která umožňovala libovolně prodlužovat tón opakovanými slabšími údery zvláštních malých kladívek. Vynalezl další technické zlepšení a takto upravený nástroj nazval Armonipiano. Pro tento nástroj komponoval některé své operní transkripce i Ferenc Liszt[2], jinak se však neujal.

S oběma nástroji se s velkým úspěchem zúčastnil světových výstav v Paříži (1889), Chicagu (1893) a Mezinárodní výstavy v Antverpách (1899), nejen jako vynálezce, ale i jako virtuóz na tyto nástroje.

Vojtěch Hlaváč navštívil rodnou Ledeč naposledy v roce 1903. V Praze se zúčastnil svatby svoji neteře Terezie Hlaváčové a lékárníka Františka Brycha. Jeho rodiče byli tou dobou již po smrti.

Rychlá smrt

V červenci 1910 odešel Vojtěch Hlaváč na vlastní žádost do ústraní. Trpěl srdeční chorobou, která ho donutila nechat všech veřejných vystoupení.

Většinu času Vojtěch Hlaváč trávil ve své vilce v Lesném.

V neděli 19. března 1911 se cítil lépe, hrál domino. Kolem 23. hodiny, poté co se odebral na lože, dostal silný srdeční záchvat. Přivolaný lékař mohl jen konstatovat smrt. Podle svého přání chtěl být slavný hudebník pohřben v tichosti, jen za účasti rodiny 22. Března na katolickém hřbitově ve Vyborgun v Ristmjaki, jeho skonu želel celý Petrohrad. Věnec bílých růží mu na pohřeb poslala dokonce matka cara Mikuláše Marie Fjodorovna, která byla Hlaváčovou velkou ctitelkou. Hrob Vojtěcha Hlaváče se ale s ohledem na další válečné události nedochoval.