Vyléčený Jakub Volek ze Světlé: Nikdo mě nelynčoval, nemoc byla jako nachlazení

Takže kašel vám zůstal?
Ten jsem měl už předtím. Nedá se říct, že by se mi nějak zhoršil během nemoci. Plíce mi virus vlastně nezasáhl vůbec, takže dýchací problémy mě naštěstí úplně minuly.

Jaké jste měl tedy příznaky?
V zásadě úplně stejné jako při obyčejném nachlazení. Bolela mě hlava, klouby, svaly… To je v zásadě všechno, nic dalšího mě nepotkalo. Jak už jsem říkal, kašel jsem téměř neměl a horečku vůbec ne.

Hodně lidí si stěžuje, že přestali cítit. To se vám nestalo?
Vidíte, na ten bych zapomněl. Čich mi zmizel, to je pravda. Slyšel jsem, že se někomu ztratila i chuť k jídlu, ale tu jsem měl po celou dobu naprosto v pořádku.

Když jsme u chutě, jak jste řešil vaření? Měl jste sílu stát u plotny?
Na vaření jsem byl vždycky neskutečně líný. (smích) Nicméně jsem to nějak přetrpěl a vařil jsem si. Když už se mi opravdu nechtělo, tak jsem si něco objednal přes doručovací společnost. Musím říct, že to občas bylo celkem náročné, protože kurýři se docela báli mi něco dovézt. Což chápu a rozhodně jim to nevyčítám. Shrnul bych to ale tak, že hlady jsem rozhodně nestrádal.

A jak jste řešil nákupy a zásobování?
Moje kamarádka mi dvakrát týdně nosila vše, co jsem potřeboval. Vždycky jsem jí napsal, co mi schází, ona to nakoupila a já jsem jí pak poslal peníze na účet. Jen mi přišlo strašně neosobní, že jsem skutečně jen převzal nákup a musel se s ní rozloučit. Bylo mi líto, že ji musím takto jako by odkopnout a nemůžu jí ani pořádně poděkovat. Vzhledem k okolnostem to ale bylo nutné.

Nákaza v kraji podle hygieniků stagnuje. Města na Vysočině povolují některé akce

Přebíral jste si nákupy osobně? Nenechávala vám je třeba na klice?
Nene, osobně. Ono celé to setkání trvalo zhruba tři vteřiny. Jen jsem otevřel dveře, sáhl pro tašku a zase zavřel. Mezi lidmi se toho o tomto viru strašně málo ví. Aby došlo k přenosu, tak člověk musí s nakaženým strávit minimálně patnáct minut na vzdálenost maximálně dvou metrů. Během tohoto krátkého setkání s kamarádkou se opravdu nemohlo nic stát. Navíc jsme měli roušku a rukavice.

Jak jste se vlastně nakazil vy?
Od mého spolubydlícího, který byl v Turecku. Asi dva dny po návratu se mu začalo dělat špatně, nicméně to přičítal běžnému nachlazení. Když přijel do Brna, tak byl totiž prý jen v tričku a kraťasech. Nějak extra to neřešil, na testy na Covid-19 šel až za několik týdnů. Ty ukázaly pozitivní výsledek a já, jelikož s ním sdílím pokoj, jsem byl první na ráně.

Měl jste na něj vztek?
Z legrace jsem mu povídal, že jestli ho nezabije koronavirus, tak ho zabiju já. (smích) Teď ale vážně. Samozřejmě, že v prvních chvílích jsem na něj byl naštvaný. Pak jsem však řešil hlavně samotnou nákazu. Vzpomínal jsem, s kým jsem se potkal, a nějaká zloba šla stranou. Zpětně bych řekl, že máme stále stejný vztah. Přeci jen to nebyla úplně jeho vina, nevybral si to.

PŘEHLEDNĚ k otevření škol: důležitá data, maturity, letní tábory, forma výuky

Jak jste na sobě poznal, že jste i vy nakažený?
Původně jsem si také myslel, že to bylo jen nachlazení. Tou dobou jsme ještě nevěděli, že je nakažený. Když mu nákazu hygienici potvrdili, tak jsem hned šel na testy i já.

Testovali vás doma, nebo jste musel někam jet?
V Brně je to zařízené tak, že si na testy do stanů musí člověk zajet autem. Nesmí tam pěšky ani hromadnou dopravou. Jelikož nemám auto, tak za mnou na byt museli poslat sanitku. Přišel člověk v ochranném obleku, udělal mi výtěr z nosu a krku. Není to bolestivé, ale je to opravdu nepříjemné. Nejhorší pro mě byl výtěr z nosu, to jsem tu testovací tyčinku cítil snad až v jícnu. Doporučuji trošku zaklonit hlavu, je to lepší. Každopádně se to rozhodně dá přežít a netrvá to moc dlouho. Celé to zabralo maximálně pět minut, přičemž většinu času mi záchranář vysvětlovat, co bude dělat.

Říkal jste, že koronavirus u vás měl lehčí průběh. Čím to podle vás je? Je to klišé, ale máte na to pro ostatní nějaký recept?
To je otázka, na kterou neznají odpověď ani prvotřídní doktoři. Žádný recept nemám a vlastně ani nevím, kde bych ho vzal vzhledem k tomu, že o té nemoci zas tolik nevím. Řekl bych, že to bude nejspíš zdravým imunitním systémem nebo třeba tím, že netrpím žádnou jinou nemocí.

Pro skauta Michala Koláře byla pomoc při charitě jasná volba

Bral jste nějaké léky?
Jenom Ibalgin na bolest hlavy, ale nemůžu říct, že by byla nějak nesnesitelná. Jen to bylo otravné, protože jsem během nemoci normálně pracoval a navíc psal diplomku do školy. To se se střepem v hlavě dělá opravdu těžko. Šlo mi o to, aby to trochu polevilo, abych mohl dál pracovat. Rozhodně to ale nebylo něco, co bych vysloveně potřeboval k přežití.

Objevují se názory, že Ibalgin není při léčbě koronaviru úplně vhodný. Konzultoval jste jeho užívání s lékařem?
Moje sestra je zdravotní sestřička, takže jsem se jí na to ptal. Samozřejmě jsem si to ověřoval i u několika lékařů a většina z nich mi sborově řekla, že co se týče Ibalginu, tak vůbec nevadí. Problém by nastal v momentě, kdy bych ho bral moc. Vzhledem k tomu, že jsem si vzal maximálně jednu tabletku denně, kolikrát ani to ne, tak v tom neviděli žádný problém.

Někde jsem četla, že Covid-19 má dvě fáze. Jak to bylo u vás?
Ani já jsem nebyl výjimkou. Nejsem si úplně jistý, jestli ta druhá fáze byla skutečně z koronaviru, nebo z toho, že jsem byl zavřený na bytě už měsíc. Každopádně v momentě, kdy jsem si myslel, že už jsem skoro vyléčený, mi to vypuklo znovu. Řekl bych ale, že to bylo mírnější. Zmizelo to mnohem dřív, druhá fáze u mě trvala asi tři dny.

Poměry se uvolňují. Tatínci v Brodě už mohou k porodu

Jak dlouho u vás tedy léčba koronaviru trvala?
Diagnostikovali mi ho 20. března a za zdravého mě prohlásili 10. dubna, takže skoro měsíc.

Karanténu jste trávil na bytě v Brně, ačkoliv rodinu a většinu přátel máte ve Světlé. Co vám během izolace chybělo nejvíce?
Jsem spíš samotářský člověk, takže to pro mě nebyla až taková rána, a snášel jsem to poměrně dobře. Navíc úplně sám jsem nebyl, protože jsem měl připojení k internetu a každý den jsem si volal s rodinou. S přáteli jsem si neustále psal, takže alespoň o virtuální společnost jsem rozhodně neměl nouzi.

Kam vedly vaše první kroky po opuštění karantény?
Domů, do Světlé. Těšil jsem se, až vypadnu z toho bytu, protože jsem tam strávil opravdu dlouhou dobu. Navíc je to malý byt a mohl jsem chodit akorát po pokoji. Potřeboval jsem trochu pohybu, takže první co bylo, že jsem vyrazil do světelského parku a nachodil šest kilometrů.

Česko má 6433 nakažených. Zmírnění opatření? Hamáček chce tvrdá data

O průběhu svojí nemoci jste pravidelně informoval v jedné veřejné facebookové skupině. Neměl jste strach, že vás lidi budou lynčovat?
Vůbec ne. Reakce byly vesměs pozitivní a lidé byli rádi, že se s nimi dělím o své pocity. Mým hlavním cílem ale nebylo vzbudit lítost, nýbrž ostatní informovat, že ne vždy má koronavirus trýznivý průběh s tragickým koncem. Ve zprávách to občas podávají jako druhou černou smrt, tak jsem chtěl lidi maličko uklidnit. I když ne u všech se mi to podařilo. Pár jedinců mě dokonce obvinilo ze lži, neboť jsem si dovolil mít mírnější průběh nemoci, než o kterém slyšeli ve zprávách. (smích)

Sledoval jste vývoj pandemie ještě předtím, než jste se nakazil? Bál jste se, nebo jste si říkal, že vás se to netýká?
Vzhledem k tomu, že vážnějších nemocí už bylo více, tak jsem nijak nehysterčil. Rozhodně jsem si ale nemyslel, že mě by se to netýkalo. Počítal jsem, že bych to mohl chytit. Já navíc studuji geografii a učím zeměpis, takže jsou pro mě tyto věci poměrně zajímavé. Sledoval jsem, jak se to vyvíjí. Ovšem ne z panického strachu, ale spíše akademických zájmů.

Mnoho lidí přirovnává Covid-19 k obyčejné chřipce. Co si o tom myslíte?
Ono to sice může vypadat jako obyčejná chřipka, ale problém je, že o té nemoci nic moc nevíme. Skutečně mi vadí srovnávání počtu zemřelých. Koronavirus zabije tolik a tolik lidí, přitom na chřipku jich zemře mnohem víc. Tohle je ale podle mě blbost vzhledem k tomu, že ten virus řádí teprve necelého půl roku. Navíc koronavirus prozatím nakazil minimální množství lidí. Dejme tomu, že bych vyvinul smrtící virus, kterému bych vystavil deset osob, všechny by zabil, ale podle této logiky bych mohl tvrdit, že můj virus je naprosto neškodný, protože oproti chřipce zabil jen deset lidí. Co na tom, že by mortalita byla sto procent…

Koronavirus zvládneme. Přežije ho ale vaše rodina?

A jaké řešení navrhujete?
Nějaký validní způsob by byl, kdyby se to porovnávalo v procentech. Nebo kdyby se třeba teď vzalo, kolik lidí zemřelo za stejné období na chřipku a kolik na koronavirus. Pak teprve by se to mohlo srovnávat. Takhle porovnáváme jablka s hruškami.

Co plánujete teď? Chystáte se třeba darovat krevní plazmu, a pomoci tak ostatním?
Co se týče dárcovství krve, tak už jsem volal do jihlavské nemocnice. Sice mi řekli, že by to bylo moc fajn, ale zatím nejsou ve fázi, kdy by nemocné léčili pomocí plazmy. Navíc jsem měl negativní test poměrně nedávno, tak musím počkat ještě alespoň měsíc. Určitě bych do toho ale šel, kdyby bylo třeba.

Máte i nějaké další plány?
V první řadě bych chtěl dohnat to, co jsem zameškal. Nicméně bych ale chtěl přiložit ruku k dílu a pomoci třeba s doučováním dětí nebo nošením nákupů seniorům.

Fitness trenér Piwko: Nejlepší prevencí proti nemocem je pohyb

Změnila vás tato nemoc?
Nemyslím si, že by mě nějak extrémně změnila. Připadám si úplně stejný blázen jako předtím. (smích) Žádné psychické následky to na mně nenechalo.