Nejdéle se pochod zdržel u nádherně rekonstruovaného symbolického pohřebiště místních obětí obou světových válek a skutečného hrobu rudoarmějce, který ve vsi v květnu 1945 zahynul. Do Modlíkova přijela stovka rodáků, někteří až ze severočeského Polabí nebo jihočeského Povltaví.

Až v Hondurasu

„Pozvali jsme 144 rodáky, které osud z naší obce zanesl jinam. Pokud víme, v Praze například žije 95letý Stanislav Kliment a o dva roky mladší Božena Šisnerová, nejdále se od svého rodiště vzdálila Miluše Hodrová, zakotvila až ve středoamerickém Hondurasu. Nesehnali jsme všechny současné adresy, vycházeli jsme pouze z paměti našich lidí. Žel, zákonná ochrana osobních údajů nám znemožňuje vést si úřední evidenci našich rodáků, jak je kdysi zaznamenávala takzvaná domovní kniha," posteskl si Deníku starosta Modlíkova Miroslav Štědrý.

Obec své rodáky řádně pohostila, nechala jim zahrát havlíčkobrodskou dechovku Rebelku a po právu se pochlubila, jak účelně za deset uplynulých let do svého zvelebení vložila 15 milionů korun (s využitím různých dotací ve výši 9,5 milionů korun). Rodákům se líbil nový kulturní a společenský areál, znak a prapor obce s připnutou Modrou stuhou Kraje Vysočina za společenský život. O rozvoji pouhých pět kilometrů čtverečních velké vísky v nadmořské výšce 568 metrů nad mořem svědčí růst počtu obyvatel. Zatímco na konci druhého tisíciletí zde žili 143 občané, letos už je o padesát více. Slouží jim kulturní dům, přírodní areál, dětské hřiště, úplná plynofikace, vlastní vodovod a dešťová kanalizace.

Před setkáním rodáků byla z vlastních zdrojů opravena silnice na Žižkovo Pole, vyčištěny byly všechny kamenné sochy a odborně zastřihána vysoká stromořadí. Nový „kabát" na sebe vzala kovotovárna a některé domy.

Ivo Havlík